Dnes jsem si sedla, abych sama sebe zhodnotila a sepsala si pocity z posledních měsíců. Jakub a já jsme zpočátku měli harmonický vztah, ale příjmové rozdíly mezi námi začaly pomalu narušovat naši domácí pohodu. Jakub si často pořizoval nové sportovní oblečení, chodil na pánské střihy do salonů a nešetřil na sebe, zatímco já, Klára, jsem byla vždy rozumná ve financích. Vlasy si stříhám doma, šetřím, abych přispívala do rodinného rozpočtu. Nikdy jsem neměla pocit, že Jakub mé úsilí skutečně oceňuje.
Jednoho odpoledne jsem ho požádala, aby mě dovezl do bytu mé maminky, abych jí předala televizi, kterou jsem sama koupila. Jakub čekal na chodbě a náhodou zaslechl můj hovor s maminkou, ve kterém jsem jí řekla, že jsem si pořídila byt v centru Prahy, a to bez jeho vědomí. Když se později ptal, proč jsem mu o tom neřekla, byla jsem upřímná: peníze jsem si půjčila od bratrance. Ale Jakub byl podezřívavý šel se mého bratrance zeptat přímo, ten mu však jen pobaveně odpověděl, že by si měl sám doma vyjasnit pravdu. Následně jsem Jakubovi tvrdila, že jsem finance získala od sestry, ale viděla jsem, že mě už nedokázal brát vážně.
Když už jsme se spolu nebavili otevřeně, Jakub přišel s ultimátem. Buď mu zaplatím polovinu hodnoty bytu v českých korunách, nebo požádá o rozvod. Tak jsem se rozhodla přijmout rozvod a odstěhovala se. Dnes žiji s maminkou v novém dvoupokojovém bytě, který jsem si sama pořídila.
Celá tahle zkušenost pro mě znamenala hluboké zamyšlení nad tím, jak důležité je ve vztahu komunikovat a důvěřovat si. Nedostatek těchto hodnot nás dovedl až k bolestivému konci. Když večer koukám z okna na střechy Prahy, vím, že je čas začít znovu tentokrát s větším odhodláním nevzdávat se vlastních hodnot.
