Do třídy na základní škole v Českých Budějovicích dorazila nová holka jménem Doubravka. Jak se objevil nový obličej, kluci okamžitě začali s obvyklými vtípky a špičkováním, ale brzy zjistili, že s Doubravkou to nebude tak snadné. Její tajná zbraň byla neochvějná sebedůvěra, ať už se dělo cokoli.
Ve stejné třídě byla dívka jménem Libuše, kterou kluci rádi šikanovali a posmívali se jí kvůli její postavě. Občas se Libuše jen tiše stáhla nebo se rozplakala, nikdy ale neodpovídala a ani se nepokoušela klukům postavit. Samozřejmě, že to kluky bavilo o to víc, a tak ji zahrnovali hláškami typu Běží jak hroch! Tahle estráda pokračovala téměř nonstop až do příchodu Doubravky.
Doubravka byla vysoká, skoro dvakrát vyšší než Libuše, a tak se logicky stala nový terčem i ona. Jenže na rozdíl od Libuše měla za sebou zkušenosti z jiné školy v Plzni, kde byla oblíbená a děti z okolí ji braly do party na každou hru i nesmysl.
Zlom nastal v jídelně, kde jeden z kluků po Doubravce hodil housku a utrousil něco na adresu její figury. Doubravka jen s elegancí smetla drobky z džínů a dělala, že si ničeho nevšimla. Na chodbě pak další kluk zkusil poznámku na její siluetu, ale tentokrát už Doubravka nehodlala mlčet s úsměvem jim vmetla: Kluci, váš život je tak nudný, že vám za pozornost stojí jen moje tvary? Tak se klidně koukejte, je to zadarmo a bez DPH! Tenhle její bezelstný humor jim na chvíli vzal vítr z plachet.
Na tělocviku měli všichni skákat přes kozu, klasika. Když byla řada na Doubravce, koza to vzdala a převrátila se pod tíhou její energie. Ale Doubravka se nevyděsila, zatočila se, dopadla jak baletka na parkety a vypustila další ironický vtípek o sportovní vybavenosti školy. Kluci se mohli potrhat smíchy, a ona je vyzvala, jestli měří síly, že ji klidně můžou zvednout sami. To byl pro ně zážitek, na který vzpomínali ještě v šatně.
O prázdninách Doubravka popadla rozum a začala na sobě makat. Stala se z ní poctivá Spartanka, změnila střih, přebarvila vlasy na zářivě zrzavé a vrátila se zpět do třídy jako nejnovější cover model časopisu Holka z Budějic.
Po návratu do školy kluci nevěřili vlastním očím Doubravka byla nepoznatelná, šla z ní nová energie, humor a styl. Všichni by najednou rádi byli její kamarádi. Doubravka se zvonivě zasmála, přišla ke klukovi, co jí hodil housku, a šibalsky se ho zeptala, jestli potřebuje nové tipy na vtipy, když staré asi došly.
Po celou tu dobu zůstávala Doubravka sebejistá. Nenechala se vtáhnout do šarvátky, prostě si šla za svým a neřešila nevyžádanou pozornost. Její přístup nakonec naučil celou třídu, že pro sebevědu žádná váha neexistuje stačí trocha odvahy a pohody, a všechno ostatní už je jen drobný detail v životě naší jihočeské bandy.
