Moje dcera mi skočila kolem krku a plakala: Maminko, už nikdy nechci jet k babičce. Už nikdy k babičce nechci, prosím, mami.
Byly to jen tři dny, co naše děti zůstaly u manželových rodičů. Bydlí na vesnici, v rodinném domku blízko České Třebové. Nejmladší dceři jsou čtyři roky, nejstarší šest. Děda byl celou dobu přesvědčený, že bychom děti měli nechat alespoň pár dní u nich. Důvod mi došel, až když už bylo po všem.
Ivana, má manželka, nikdy s rodiči svého muže neměla nejlepší vztahy. Tchyně několikrát jasně řekla, že si její syn zasloužil lepší ženu. Ivana si na to zvykla, i když nikdy necítila v tom domě pohodu. Vždy tam byly hádky a napětí. Ani můj vlastní syn tam nechtěl jezdit po návštěvě rodičů byl pokaždé mrzutý.
Časem jsme k rodičům mého manžela jezdili jen o svátcích. Bylo těžké odmítnout pozvání na tchánovy šedesátiny hlavně když vnoučata babičku a dědu dlouho neviděla.
Oslava proběhla klidněji, než jsme čekali tentokrát Ivana nepřehodila s tchyní křížek. Naopak děda přesvědčil vnoučata, ať u něj zůstanou. Sliboval jim, že je vezme na projížďku na sněžném skútru, což bylo pro malé holky obrovské lákadlo.
Děti začaly Ivanu přemlouvat, ať u babičky a dědy zůstanou. Pouštět se jim nechtělo, ale Ivana nakonec svolila. Hrálo v tom roli i to, že jsme chtěli doma konečně vymalovat, což s dětmi prostě nešlo. Kéž bych tušil, co se stane
Když jsme si pro děti po třech dnech přijeli, obě se rozplakaly. Mladší začala, přidala se starší a vůbec nechtěly nic říct. Trvalo dlouho, než jsme z nich pravdu dostali.
Děda opravdu vzal děvčata na sněžný skútr do lesa, kde si to náramně užily. Ale babička začala před holkami urážet jejich mámu. Když se malá Eliška snažila mámu bránit, babička ji chytla za límec a doslova ji odtáhla jako psa do kůlny. Byla oblečená jen nalehko, venku mrzlo. Starší Nikolu také vyhnala ven a prudce za nimi zabouchla dveře.
Děda byl zrovna v dílně. Když slyšel jejich pláč, okamžitě přiběhl. Byl v šoku. Říkal, že nikdy v životě na babičku ruku nezvedl, tentokrát to ale neudržel a poprvé jí jednu uštědřil. Děda pak holky prosil, aby nám nic neříkaly. Prý je má moc rád a bojí se, že už by je nikdy neviděl.
V životě jsem nikdy nepředpokládal, že něco takového může potkat naše vlastní děti.
