Jitka přijela domů o tři dny dřív, s taškami plnými dobrot od rodičů. Chtěla manžela překvapit, ale místo vřelého přivítání ji Petr poslal do obchodu. Následky byly nečekané.
Těžká taška jí natolik stáhla rameno, že Jitka bolestivě sykla. Bedra ji poslední dva měsíce trápila pořád stala se jejími věrnými společníky. Opatrně složila tašky na popraskaný chodník na zastávce.
Hluboce si oddechla. Miminko v břiše jí nespokojeně zamrkalo. Šestý měsíc těhotenství není žádná legrace. Obzvlášť když chcete partnera překvapit a vracíte se z Kladna do Prahy o tři dny dřív, než jste plánovali. Tak se jí stýskalo, že posledních sto kilometrů v autobuse skoro odpočítávala sloupy podél silnice.
Co asi teď Petr dělá? Určitě netuší, že už je tak blízko k bytu to měla necelých deset minut pěšky. Ta cesta od zastávky k domovnímu vchodu se táhla nekonečně, hlavně pod vahou narvaných tašek od rodičů zavařeniny, domácí škvarky, jablka zdály se být čím dál těžší.
Po padesáti metrech Jitce došlo, že to sama nezvládne. Záda měla celá v ohni.
Vytáhla telefon a vytočila Petra.
Petře, ahoj, zašeptala do sluchátka, když to konečně zvedl.
Jitko? Co se děje? Něco s tebou je? vykřikl rozrušeně.
Všechno v pořádku. Jen já přijela. Jsem právě na naší zastávce. Prosím, můžeš mi přijít naproti? Ty tašky prostě neuneseš. Mamka mě nacpala dárky
Na druhém konci bylo chvilku ticho. Jitka koukla na displej, jestli se spojení nepřerušilo.
Ty jsi na zastávce? Teď hned? Proč jsi neřekla, přijedeš až ve čtvrtek!
Chtěla jsem tě překvapit, zamumlala Jitka. Ty nejsi rád? Jsem vyčerpaná. Přijď už!
Počkej, nechoď sem hned. Raději Jitko, víš co, doma není vůbec nic. Včera jsem všechno dojedl. Zajdi, prosím, do Alberta na rohu a kup nějaké maso pořádnou hovězinu. Dneska jsem si vzal volno, chtěl jsem připravit pořádný oběd, abys měla hned něco teplého.
Petře, myslíš to vážně? Jitka nechápavě zakroutila hlavou. Slyšíš mě? Jsem v šestém měsíci, tahám dvě těžké tašky a máš po mně ještě chtít nakoupit maso?
Jde jen o chvilku! Maso a trochu brambor, ty naše už jsou hnusné. Popros tam někoho, pomohou ti nebo to vezmeš po troškách Jitko, prosím. Dělám to pro nás oba. Doma ti vše připravím.
Jitka se podívala na rozbolavělé dlaně. V hrudi ji zavalil hořký, horký vztek.
Ty chceš, abych šla do obchodu, místo abys mi pomohl se zavazadly? Copak nemůžeš sejít a nakoupit sám?
Zrovna jsem něco začal úklid! Kdybych teď odešel, zkazím plán. Pro mě, Jitko. Udělej mi radost, maso, asi 800 gramů, pytlík brambor. Já tě čekám!
Zavěsil. Jitka stála na prázdné zastávce pod studenou pouliční lampou. Místo objetí a horkého čaje – nákupní vagon. Možná opravdu chystá něco speciálního Vzdychla, sebrala tašky a vrávoravě se vydala do obchodu.
Přesun s vozíkem mezi regály byl nekonečný prodavačka na ni zvědavě pokukovala. Hovězí bylo těžké a síťka brambor naprosto vražedná. Když vyšla ven, v prstech už necítila klouby.
Telefon znovu zazvonil.
Máš to? ptal se Petr pronikavě.
Mám, cedila Jitka zuby. Jsem u baráku. Odemkni mi.
Počkej! Nechoď nahoru, počkej na lavičce u vchodu, dej mi deset minut!
Děláš si legraci?! Moje nohy jsou jako dva sudy, nemůžu stát!
Slibuju, Jitko, překvapení ještě není hotové. Pár minut, vydrž!
Ztěžka dosedla na starou lavičku. Tašky spadly na zem, nejradši by ten zatracený balík masa hodila do okna ve třetím patře.
Deset minut uplynulo pak dvacet. Jitka cítila, jak v ní všechno vře. Představovala si, co za překvapení ji čeká, i když i moře růží by nestálo za to utrpení.
Po třiceti pěti minutách rachotily dveře. Petr vyběhl ven v triku naruby, na čele kapky potu, vlasy rozházené.
Sedíš! Proč jsi tak naštvaná? Vždyť je venku hezky no, pojď už!
Jitka se zvedala jen s opřením o zábradlí a změřila ho pohledem.
Proč jsi celý mokrý a proč smrdíš jako koupelna?
To uvidíš! řekl nadšeně a už poskakoval ke dveřím.
Vyjeli do bytu. Petr slavnostně otevřel a čekal, až Jitka vykřikne nadšením. Ostražitě vešla na chodbu štiplavý pach Sava a laciného osvěžovače.
Prošla obývákem, do kuchyně, nakoukla do koupelny. Byt byl čistý až podivně prázdný. Věci z židlí pryč, koberec povysávaný, všude bylo uklizeno. Její figurky schoulené v koutě.
Tak co? Petr se rozzářil jak pětikoruna. Překvapení!
Jitka na něj pomalu pohlédla.
To je všechno?
Jak jako všechno?! Prosím tě, tři hodiny tady makám! Všechno jsem vytřel, dokonce i pod sedačkou! Všechen nádobí umytý, záchod leskne jak nový. Chtěl jsem, aby tě po příjezdu čekalo čisté hnízdo. Proto jsem tě zdržel v obchodě.
V krku jí sevřelo.
Kvůli podlaze jsi mě nechal tahat s nákupem a čekat venku? Nemohl jsi mi jen přijít naproti?
No jasně! Já chtěl, abys měla konečně uklizeno, a ty fňukáš! Přijedeš dřív, než jsi řekla, zdržel jsem tě, abych to dodělal. Místo díků na mě koukáš, jako bych ti ublížil.
Neudržela se zvýšila hlas: Nezajímá mě tvoje podlaha! Bolí mě záda, měla jsem těžké tašky, čekáme dítě! Mně stačilo, abys mě chytil za ruku a prostě odvedl domů.
Petr zrudl a hodil hadr do dřezu.
No výborně! To je zase divadlo! Jdu už od pěti uklízím, abych ti udělal radost, a ty hned křičíš! Takovou čistotu si neměla ani na svatbě!
Nestojím o čistotu za takovou cenu! Jitka zalykala slzami. Nahnal jsi mě do obchodu, pak čekat na mrazu! To není překvapení, ale výsměch!
Aha, výsměch! To je ti hezké Jiné by byly šťastné, že mají pořádek a jídlo. Ty jen fňukáš! Taky jsem unavený, ani jsem nespal, přemýšlel, jak tě potěšit!
Zakrývala si tvář.
Ty nic nechápeš Vyměnil jsi moje pohodlí za lesklý sokl.
Kdybys přijela včas, všechno by bylo super, ale musela jsi přijet dřív a ještě mě obviňuješ! Jsi nevděčná, vřískal a zabouchl dveře ložnice.
Miminko se v jejím břiše pohnulo. Jitka se sesunula na židli, zírala na balíček masa, co Petr ani nedal do lednice. Bylo jí zle, zvedal se jí žaludek.
Po deseti minutách otevřel Petr dveře do kuchyně.
Mám to maso snad vařit, nebo co? Nebo ani nebudeš jíst, abys mi to dal sežrat?
Nemusíš vařit nic, Petře, zašeptala Jitka. Nech mě být. Chci si lehnout.
Tak si dělej, co chceš! a zase práskl dveřmi.
Jitka se došourala do koupelny. V zrcadle viděla bílou tvář s kruhy pod očima.
Vzpomněla si, jak si představovala v autobuse, že Petr ji obejme a šeptne Jsem rád, že jsi doma. Objímání se tedy nekonalo Po návratu do kuchyně se pohádali znovu, úplné malichernosti.
Z bytu odešla tak, jak byla. Naštěstí se ještě nestihla převléct zamířila rovnou zpět k rodičům.
Rozvod jí rozmlouvali všichni tchán, švagrová, vzdálení příbuzní i Petr vytrvale telefonoval, naléhal, že už vše pochopil. Ale Jitka měla jasno takového chlapa nepotřebuje, rozvod bude. Na co muže, který dá přednost čisté podlaze před zdravím vlastního dítěte?
