DÁREK SAMA SOBĚ
Jitka Svobodová sympatická, modrooká hnědovláska lehce po padesátce, stále v dobré formě, i když s malou tendencí k plnosti, stála u okna pětihvězdičkového apartmá, upíjela ořechový likér a přemýšlela:
No vida, kam jsem se to dostala Rozvedená žena v nejlepších letech, sama, v hotelu pro zamilované. Naštěstí je ten pokoj luxusní apartmá, a ne nějaký motýlí hotel s výhledem na parkoviště to bych klesla opravdu hluboko.
Byla přesvědčená, že romantika zmizela někdy před dvaceti lety, s posledním zabouchnutím dveří a patáliemi dospívajících dětí. Muži se v jejím životě občas objevili, ale všechno obvykle skončilo zklamáním blížícím se depresi, takže se rozhodla, že vztahy prostě nejsou pro ni.
A pak přišel On její internetový nápadník. Posílal takové zprávy, že se jí tváře červenaly a záda napřímovala sama od sebe. Ty zprávy by si klidně mohla vytisknout, zarámovat a pověsit na lednici pro případné čtení i jako odstrašující prostředek od té lednice samotné. Občas si Jitka říkala, že její obdivovatel buď navštěvuje literární kroužek, nebo má díky důchodu příliš mnoho času.
Najednou byla znovu Jituška. Koupila si šaty, při kterých kolegyně z kanceláře skřípaly zuby závistí, na podprsenku utratila tolik, co by jí stálo letenku do Paříže, a dokonce začala chodit do fitka. Dřepovala s takovou vervou, jako by na tom závisel osud Prahy.
Jestli zítra zemřu na ty dřepy, pohřběte mě v těch šatech. Ať si exmanžel hryže prsty, žertovala temně před kamarádkami.
Setkání proběhlo. Bylo skvělé. Detaily si raději nechám pro sebe. Řeknu jen do zrcadla se pak dívala ráda, jako by ji někdo mávnul kouzelnou hůlkou a Jituška omládla a zářila štěstím.
Druhá schůzka už nedopadla. Domluvili si rande kvůli větší romantice v půvabném lázeňském městečku. Jitka plánovala, připravovala se, byla nervózní a on, na poslední chvíli, skončil s hypertenzí v nemocnici. A tak zůstala sama v hotelu, ve zcela cizím městě. Asi už ani takový stres není zadarmo. Osud jí zjevně pomrkával: Holka, brzdi.
Jitka si sedla k oknu s likérem a snažila se na to koukat s nadhledem:
No co. A jak to vlastně budu vyprávět vnoučatům? Babi, jak jsi znovu našla druhé mládí? Na parkovišti u letiště, když jsem čekala na chlapa s práškem na tlak. Romantika!
Ráno vyrazila do spa a rozhodla se: A dost, holka. Je čas oslavit sama sebe. Teď si budu dělat radost jen tak pro sebe. Ve spa ji ujistili, že její pleť vyzařuje nový lesk. Podívala se do zrcadla a řekla si, že ten lesk bude spíš od oleje než od mládí.
Procházka po městě byla báječná. Průvodce vysoký, šedovlasý, sametovým hlasem vyprávěl o husitských bitvách, a Jitka poslouchala jen jeho, i když vedle cvrlikala nějaká babička v teplákovce. Průvodce vykládal o staletých bojích o města, zatímco Jitka si v duchu říkala, že muži odjakživa válčí o území a ženy o pozornost. Rovnováha se vlastně nezměnila.
Musíte ochutnat štrúdl, přesvědčoval průvodce a zavedl skupinu do nejlepší cukrárny ve městě, přičemž se jí upřeně díval do očí.
Štrúdl byl božský. Tak moc, že se do něj Jitka skoro zamilovala ale do jablečného těsta. Na štrúdl se alespoň spolehnout dá, na rozdíl od chlapů, uchechtla se v duchu.
Potom se vydala na nákupy: jantarový přívěsek a tyrkysové šaty, které jí obepnuly prsa tak těsně, že se sama na sebe mrkla do zrcadla. Ty šaty byly tak odvážné, že si nebyla jistá, jestli je vůbec někdy oblékne. Ale zastavit ji to stejně nedokázalo.
V letadle se Jitka podívala z okénka a povzdechla si: město mizelo v dáli a s ním i její romantická očekávání.
No co třeba se ještě někdy potkají, a nebo také ne. Život naštěstí tím nekončí.
Čekal ji nový šatník, pár dovolených a kdo ví možná další štrúdl. S mužem anebo bez.
A když bez, tak aspoň se zmrzlinou s vanilkou, pousmála se a ospale se uvolnila do sedačky.
