Čtyřicet let jsme žili pod jednou střechou, a teď v třiašedesáti chceš najednou vše změnit?
Alžběta seděla ve svém oblíbeném křesle a dívala se z okna, snažíc se zapomenout na události uplynulého dne. Ještě před pár hodinami připravovala večeři a čekala na Karla, který se vracel z rybaření. Vrátil se, ale místo úlovku přinesl zprávy, které už dlouho chtěl sdělit, jen k tomu neměl odvahu.
Chci se rozvést, prosím tě, abys to vzala s pochopením, řekl Karl, aniž by jí pohlédl do očí. Děti jsou dospělé, pochopí to, vnoučatům je to jedno, můžeme vše uzavřít pokojně a bez hádek.
Čtyřicet let jsme žili spolu, a teď v třiašedesáti chceš začít znova? nechápala Alžběta. Mám právo vědět, co bude dál.
Ty zůstaneš v našem bytě v Praze, já se přestěhuji na chalupu, Karl měl evidentně vše již rozmyšlené. Nemáme co dělit, potom stejně majetek připadne našim dcerám.
Jak se jmenuje? zeptala se Alžběta unaveně.
Karl zrudl, začal se ve spěchu balit a dělal, že špatně slyšel. Alžběta už nepochybovala, že v jeho životě je jiná žena. V mládí podobné starosti neměla a nikdy by ji nenapadlo, že ve stáří zůstane sama, zatímco manžel odejde za jinou.
Třeba se to ještě spraví, uklidňovaly Alžbětu později její dcery, Lenka a Jiřina. Neměla bys dělat závěry podle otcova chování.
Už se nic nezmění, povzdechla Alžběta. Ale nemá cenu něco měnit, dožiju to, a hlavně budu radostí sledovat vaše štěstí.
Lenka s Jiřinou odjely na chalupu, aby o všem s otcem promluvily. Vrátily se domů smutné, ale pravdu matce hned neříkaly. Pouze změnily způsob, jak s ní mluvily, a začaly ji přesvědčovat, že být sama má své výhody, už nebude muset o nikoho pečovat. Alžběta pochopila, ale do dcer se nevrtala a snažila se prostě žít dál. Nebylo to jednoduché, ostatní příbuzní a známí se jí vyptávali, co se stalo a jak se má.
Tolik let spolu, a na stará kolena odešel za jinou, šuškaly sousedky nepříliš taktně. Je mladší nebo bohatší?
Alžběta nevěděla, co odpovědět, ale sama přemýšlela, jaká ta druhá asi je, a chtěla ji vidět. Kvůli tomu se vydala na Karlovu chalupu, pod záminkou, že si vezme domácí zavařeniny z léta. Neřekla mu to dopředu, chtěla potkat novou ženu a skutečně do ní narazila.
Karle, neříkal jsi mi, že sem bude jezdit tvoje bývalá, rozčilovala se extravagantní dáma s nápadným líčením. Myslela jsem, že vše je vyřešené a ona tu nemá co dělat.
Vážně mě měníš za tohle? zeptala se Alžběta, pozorujíc drzou ženu.
Copak jen tak stojíš a necháš mě od ní urážet? ječela žena. Já jsem jen o pár let mladší než vy, a přesto vypadám mnohem lépe.
Jestli si v tomto věku myslí, že jen vzhled je hlavní hodnota, řekla Alžběta, snažíc se zachytit Karlův ztracený pohled.
Cestou na autobusovou zastávku Alžběta slyšela samé nadávky od té vyzývavé dámy a snažila se nebrečet. Až doma dala průchod emocím a zavolala své sestře, aby ji požádala o návštěvu.
No tak už, připravovala Nina mátový čaj. Sama říkáš, že Karlova nová není nijak krásná, spíš asi trochu natvrdlá.
Možná má pravdu, možná jsem už jen stará, pochybovala Alžběta.
Vypadáš dobře na svůj věk, ujišťovala ji Nina. Myslím si, že je chyba v sedmdesáti letech oblékat leopardí legíny nebo nosit mini. Žena je krásná v každém věku, když to umí podat a vypadá přiměřeně.
Alžběta se pozorovala v zrcadle a došlo jí, že má sestra pravdu. Byla pořád v kondici, zdraví jí sloužilo, oblékala se pěkně a kosmetiku ji často dárkovali její dcery. Nikdy nebyla drsná, naopak, nikdy nechtěla připomínat papouška, a proto si nedovedla představit, že by mohla být jako Karlova nová.
Tak vidíš, pokračovala Nina. Teď když jsi volná, můžeš si život užívat. Dcery jsou samostatné, možností je dost, kulturních akcí máme v Praze plno. Nedovolím ti podlehnout depresi.
Nina splnila slib a začala Alžbětu brát s sebou do divadel, na koncerty a procházky. Brzy se k nim přidala parta přátel, většinou vrstevníci. Mezi nimi byl dokonce muž, který si chtěl získat Alžbětinu pozornost, ale ona to rychle zarazila a na osobní schůzky nechodila.
Slyšel jsem, že teď běháš po divadlech, máš nové známé, co když se zase vdáš? ozval se Karel při náhodném setkání v obchodě.
Co ty tu daleko nakupuješ, nemáš blíž k chalupě obchod, nebo tvá nová ani nevaří? ptala se Alžběta.
Prostě jsem zvyklý nakupovat tady, těžko je ve starém věku měnit zvyky, brblal Karel.
Alžběta to nerozvíjela a pod záminkou práce odešla domů. Karl měl v tu chvíli chuť ji dohnat a říct, jak moc lituje rozvodu. Celý život byl vedle rodiny, a pak ho okouzlila temperamentní Tereza, která ho vtáhla do kolotoče vášně.
Nejprve byl život s ní zajímavý, ale záhy zjistil, že Tereza domácnost ráda nemá, nejraději sedí u drbů a baví se s muži, nebo chodí na hlučné večírky.
Poslední dobou už Karel mnohem častěji toužil vrátit se do své domácnosti, a po setkání s Alžbětou to bylo ještě silnější. Alžběta nedělala scény, nehádala se, pouze hrdě přežívala v nových poměrech. Karel si uvědomil, že mu chybí právě ten klid a pocit domova, který měl jen s Alžbětou.
Zase jsi koupil sušené meruňky, já chtěla švestky, rozčilovala se Tereza při pohledu na Karlův nákup. A sýr má špatnou tučnost, na majonézu jsi zapomněl.
Dřív vždy nakupovala Alžběta, nebo jsme chodili spolu, ty vše hodíš jen na mě, vypěnil Karel.
Už mě nebaví tvoje porovnávání se s tvou bývalou, ječela Tereza. Řekni rovnou, že lituješ, že jsi ji opustil kvůli mně.
Karel opravdu litoval, ale věděl, že o tom nemá cenu mluvit. Alžběta nic neudělala, žádné úklady, byla prostě sama sebou, a on zoufale toužil po její odpuštění.
Chápal ale, že bývalá žena mu už nikdy nebude důvěřovat ani ho nepřijme zpět. Několikrát měl chuť jí zavolat, po další hádce dokonce přišel ke dveřím někdejšího bytu.
Potřebuješ si něco odnést? ptala se Alžběta, nepouštějíc Karla dál.
Chtěl bych si promluvit, máš čas? zamumlal Karel, cítíc vůni oblíbeného švestkového koláče.
Nemám čas, ani chuť, odpověděla klidně. Tak si vezmi, co chceš, já čekám hosty.
Karel neměl co brát, chtěl toho říct mnoho, ale nenacházel správná slova. Odešel na chalupu a šel si uvařit večeři, protože Tereza zase zmizela z domu. Vrátila se veselá, a Karel se už definitivně rozhodl, dal jí čas na sbalení věcí.
Po Tereziných scénách chtěl Alžbětě zavolat a vše říct, ale nakonec to vzdal a snažil se uklidnit. Důvěrně znal svou bývalou, chápal marnost nadějí na odpuštění a zapomenutí.
Možná někdy, časem, by mohl přijít s omluvou a promluvit si. Potřeboval to, jinak by neměl klid. Doufal v odpuštění, i když bez obnovení manželství, protože zradu mu Alžběta nikdy neodpustí, to věděl od začátku románku s Terezou.
Teď měl život na chalupě, a Alžběta v bytě v Praze, mezi dětmi, vnoučaty a mezi přáteli v divadle a na procházkách. Karlovi už v jejím novém životě místo nezbylo.
Odstraní parazity a papilomy lépe než jakékoliv přípravky.
