Jak se říká, každá rodina má své vlastní problémy, a bohužel, i když jsme s bratrem vyrůstali ve stejném prostředí, stal se z něj rváč, který nakonec skončil i ve vězení. Abych se ochránil před jeho negativním vlivem, snažím se omezit náš kontakt na minimum. Můj život se však zásadně změnil ve chvíli, kdy jsem poznal úžasnou ženu a rozhodl se s ní oženit. Když se bratr dozvěděl o mé přítelkyni, neustále mě popichoval a trval na tom, že ji musí poznat, protože se prý naše cesty tak jako tak jednou protnou. Měl jsem obavy, nechtěl jsem, aby si moje budoucí manželka udělala špatný obrázek o mé rodině. Přesto jsem byl okolnostmi donucen bratra pozvat a má žena ho poprvé spatřila až na naší svatbě.
Bratr mi slíbil, že se bude chovat slušně, ale podle očekávání slib nedodržel. Bylo zřejmé, že mi dlouho něco záviděl, a zvolil si den mé svatby jako příležitost k pomstě. Veřejně a bez ostychu urážel mou ženu před všemi hosty, ačkoli jsem se snažil situaci uklidnit. Když jsem uslyšel zoufalý křik své ženy, okamžitě jsem zasáhl, ale narazil jsem jen na bratrovu zlobu a výhrůžky – tvrdil, že by byl schopný ublížit i vlastnímu bratrovi kvůli ženě.
Nepřístojné chování mého bratra zničilo to, co mělo být nejšťastnějším dnem našeho života. Odmítal se za své činy omluvit, což mou bolest a zklamání jen prohloubilo. Po tomto smutném zážitku jsem se rozhodl se od bratra distancovat. Vyhýbám se rodinným setkáním, kde se objeví, i když za to sklidím kritiku od ostatních příbuzných. Je těžké vést dialog s někým, kdo se zjevně nemíní změnit. Navzdory jeho častým telefonátům a projevům lítosti mám problém věřit, že se lidé dokáží opravdu změnit.
