S manželem jsme se cítili jako ve zvláštním snu, když jsme zjistili, že náš syn se bude ženit. Něco jako mlha ve večerní Praze; vše bylo zahaleno krásným očekáváním. Než nastala svatební den, šeptali jsme synovi, že mu chceme tajně darovat byt. Marek ač jeho jméno znělo v tom snu jako každé české jméno, třeba Vojtěch byl nadšený, když se dozvěděl o našem záměru, což se rozletělo do všech koutů mezi jeho přáteli jako kapky jarního deště.
Když jsme chystali svatební koláčky a oprašovali staré rodinné kroje, v tom se náhle objevilo něco zcela nečekaného naše dcera, která v tom snu nesla jméno Ludmila, byla odvezena přímo ze své práce v Brně do nemocnice, onemocněla rychle a nenadále. S manželem jsme tam přispěchali, splývající se stěnami nemocničního pokoje jako dva přízraky. Lékařská vyšetření ukázala tumoru; Ludmila musela být okamžitě operována. Samozřejmě bylo třeba hodně peněz, přesněji řečeno asi dvě stě tisíc korun. Bylo štěstím, že jsme ji našli včas, jako bychom byli vedeni neviditelnou rukou.
Pořídit byt pro syna v této situaci nebylo možné. Všechno v tom podivném snu se rozplývalo a rozpadalo, čím dál tím víc jsme museli shánět peníze na léčení. Rodina a přátelé, jejichž obličeje splývaly do podivných barevných tvarů, nám přišli na pomoc nikdo nezůstal lhostejný. Každý pomohl, jak mohl; někteří nám podali peníze a řekli, že je vracet nemusíme, projevili laskavost typickou pro české srdce. Nakonec jsme společně dali dohromady částku potřebnou pro operaci.
V tu chvíli nás syn překvapil svými slovy v tom snu se zdálo, že jeho hlas zněl jako ozvěna v opuštěném hradě.
A co můj byt? Slibovali jste mi ho! Kazíte mi život.
Po těch slovech jsem omdlela, všude kolem mě začaly poletovat obláčky cukru, nevěděla jsem, jak můžu slyšet něco takového. Jak mohl být tak sobecký? Je to přeci jeho sestra. Vyrostli spolu, hráli si za humny, chytali motýly, a teď… Jak mohl postavit svatbu a operaci na stejnou úroveň? Byla jsem bezradná jako v labyrintu starého hradu.
Ale jeho hlas neumlkl.
Proč ona má všechno a já nic?
Už jsem nemohla vydržet, začala jsem na něj křičet, což se v tom snu podobalo spíše zvukům bouřky za oknem: řekla jsem, že ho už nechci vidět. Marek si sebral své věci staré ponožky, které voněly jarem, a odešel ke své budoucí ženě. Dlouhé dva týdny jsme spolu nemluvili, dny se táhly jako silná káva ve staré kavárně.
Během těch dvou týdnů byla Ludmila operována vše dopadlo dobře, jako by lékaři byli kouzelníci s zlatými rukami. Po několika týdnech byla Ludmila propuštěna domů, a já jsem jí nikdy neřekla nic o chování jejího bratra bylo by to jako vylít inkoust na krásný obraz, nebylo třeba ji zarmoutit. Syn se během té doby ani neozval, nezeptal se na sestřin stav; zdá se, že byt je pro něj cennější než rodinné pouto, jako by v tom snu měl barva cihly větší význam než lidské srdce.
