Cizí hostka
Na začátku éry mobilních telefonů jsme s manželem byli čerstvě oddaní a nastěhovali jsme se do nového bytu. Bytový dům byl úchvatný, byty měly naprosto skvělé dispozice. Všechno se nám moc líbilo, jen sousedé na patře nás zpočátku moc neoslovili. I když jsem byla ještě mladá, vždycky jsem byla docela přísná žena a pracovala jsem na odpovědné pozici, kde jsem byla zvyklá na respekt. Manžel mě v legraci oslovoval Pavlo Kateřino.
Jednou vycházím z domu, potkám novou sousedku a ona jen projde kolem, aniž by pozdravila! Řekla jsem si, že taky zdravit nebudu! Trochu jsem se naštvala a zatvrdila jsem se.
Pak přišel čas kolaudace našeho bytu! Pozvali jsme rodinu i přátele, abychom tu radostnou událost pořádně oslavili. Trochu se nám to protáhlo déle, než je slušné. Soused hned zvoní pozdě večer, otevírám mu a on mi vyčítá, že je už pozdě! ON, MĚ začne kárat! A přitom byla sobota, něco před půlnocí! Nestačím se divit. Ještě se vymlouvá na ženu: Hrozně ji bolí hlava a chce si jít lehnout.
Pak už jsem na ně vůbec nenahlížela, ani když jsme se potkali na chodbě. Můj muž je ale zdravil dál, kdežto já zásadně ne! Jen ať si uvědomí, jak se mají k slušným lidem chovat! Hrdá a neústupná!
Nějaký čas jsme je prakticky neviděli. Až jednou večer přijdeme domů a pod dveřmi v předsíni stojí mladá žena. Očividně ráda, že nás vidí: Jsem sestra vaší sousedky, přijela jsem zdaleka a čekám na ně už třetí hodinu. Mohla bych tu postát v předsíni? Ve vchodu je strašná zima! Venku přitom zuří pořádný vánice, sníh láme větve stromů. Pustili jsme ji dovnitř. Zeptala jsem se přísným tónem: Nejste odtud? A kde máte zavazadla? Vysvětlila, že je nechala v úschovně, myslela, že jí je zítra švagr pomůže přinést. V tomhle počasí to bylo prostě moc těžké táhnout sama.
Vešla jsem zpět do bytu a nastrojeně řekla: Když příbuznou, co přijela přes půl republiky, nechají čekat venku v takovém nečase, možná ani není jejich! Co když je to nějaká podvodnice a my ji sami pustili dovnitř? Podezíravá a nesmiřitelná!
Sedli jsme ke stolu k večeři, ale nemohla jsem vůbec jíst, pořád jsem musela myslet na cizí ženu za dveřmi. Manžel navrhl, ať jí nabídneme večeři. Odmítla jsem: Proč bychom měli zvát domů úplně cizího člověka? Přesto jsem jí alespoň vynesla do chodby židli. Přísně jsem se zeptala: Proč vás vaše sestra nevyzvedla? Ona skromně odpověděla: Chtěla jsem jí udělat překvapení! Má to teď těžké, čeká dítě, těhotenství není jednoduché. Přijela jsem pomoct, abych jí mohla s miminkem pomáhat, až se narodí. Poslouchala jsem nevěřícně. Sousedka je těhotná? Vůbec jsem si toho nevšimla!
Každých pět minut jsem chodila ke dveřím a dívala se kukátkem. Žena tiše seděla, opřená zády o chladnou zeď. Manžel brzy usnul, mně se to ale vůbec nedařilo. Jen jsem zavřela oči a už jsem na ni zase myslela. Vždyť jen cesta sem ji musela stát tolik energie! Přijela přes celou republiku v takové zimě. Musí být vyčerpaná k smrti.
Koukám na hodiny skoro půlnoc. Vyskočila jsem z postele, popadla župan a rázně jsem vyšla do chodby: Dost! Pojďte dovnitř, přespíte u nás! Byla překvapená i potěšená, ale trochu se zdráhala. Bylo jí to trapné, ale já nedala jinak. Podala jsem jí župan, ručník a poslala ji do koupelny. Když se osprchovala, trvala jsem na tom, že musí povečeřet. Připravila jsem postel v hostovském pokoji a popřála klidnou noc. Starostlivá a vnímavá.
Na lístek jsem sousedům napsala: Vaše sestra je u nás. Nechte ji spát aspoň do šesti.
V osm ráno někdo zvoní. Otevřu a soused celý šťastný oznamuje, že mu žena porodila v tu sněhovou noc syna. Chápete to, máme kluka! Na mě se v tu chvíli přenesla jejich radost jako vlnka cizího štěstí a najednou jsem cítila, že ta radost je tak trochu i moje. Bylo to zvláštní! Něco velkého a krásného se odehrálo.
Maminka i miminko byly brzy doma. Sousedka zářila vděkem za to, že jsem jí tu noc poskytla střechu nad hlavou pro její mladší sestru.
Někdy se nám může zdát, že se ve světě i v sobě vyznáme dokonale. Posuzujeme, hádáme se, trucujeme nebo bojujeme s ostatními! A pak přijde okamžik, kdy vztek zmizí a nám dojde, že skutečný život lze prožít jen tehdy, když máme otevřené srdce. Mně k tomu otevření pomohla ta cizí hostka.
