Královna
Mami, prosím tě, hlavně se nelekej a nepanikař, ale od Nového roku nás možná čekají drobné trable no, řekněme, ekonomického rázu. Ale neboj, hlady snad neumřeme.
Dcero, netrap mě, víš, že nesnáším zbytečné řeči.
Vím to, mamko. Tak hele, dala jsem výpověď. Tečka.
Cože? Sama, nebo tě vyhodili?
Sama. Ráda si rozhodnutí dělám po svém.
No jo, celá tvůj táta. Vidím ho před očima, co by teď řekl, kdyby žil
Koukej, mami, koukni na ty nádherný čížky na větvi před oknem A táta by prohlásil, že člověk dělá místo, ne místo člověka.
Tak ráda jsem za tebe byla, dcero, pyšná, že máš takovou práci, plat, postavení. Byla jsi vedoucí kultury našeho města! Pořád tě dávali v televizi Lidi tě brali jak královnu, poslouchali, uznávali. Jsi moje hezká, štíhlá, šik!
Mamí, no tak, nelkej, krása mi zůstane. Nikam neuteče.
No tak aspoň řekni, co se stalo. Proč tak náhlé rozhodnutí? Pojď od okna, táhne tam, posaď se.
Víš, mami, naše názory s vedením se dosti liší. Oni chtějí hlavně vykázat čísla, o lidi jde jen ve slavnostních projevech. A já to dělat nechci. Jak se říká při rozvodu neshodli jsme se v povaze.
Ale šéfum jde ve všem hlavně o výsledky a čísla. A to teď v zimě ani nepůjdeš na své akce?
Ale půjdu, mami! Celý tým to chystal, budu aspoň jako divák. Sranda, ne?
Fakt vtipné. Paní vedoucí kultury prostě postojí u vánočního stromku. Aspoň mě vezmi na podporu.
Měla jsem za to, že už máš těch vánočních stromků v mateřské školce po krk: stromek pro každou třídu, pro děti zaměstnanců, pro zaměstnance, pro pobočku školky
Zapomnělas na ten v kojeneckém ústavu! Jo, Eliško, i my máme své ukazatele počet dětí seznamovaných s kulturou. A podotýkám, Eliško, kulturními! Ale na ten váš hlavní rodinný stromek v městském parku bych přece šla jen abych viděla, co vymýšlíte. Rodinné stromky organizuješ, sama rodinu nemáš A teď už ani práci. Eliško! Vždyť ti bude čtyřicet! Pořád vzdycháš po Pavlovi? Padlý saxofonista! On nikam neodjel. Pořád chtěl do Vídně do opery! Jakýpak on saxofonista!
SAXofonista, mami. Adolphe Sax, belgický vynálezce, vymyslel tuhle krásnou věc před dvěma sty lety.
To mi připomínat nemusíš, když jsem vedoucí hudebky. Ale toho tvého saxofonistu prostě nemůžu. Zničil ti hlavu, nikoho dalšího už k sobě nepustíš. Stárneš, Eliško, královno moje. Mamka si utřela slzu z tváře. Královna bez trůnu! Stárnoucí, neprovdaná královna! Co by teď táta řekl?
Táta by řekl, že žena je jako víno čím starší, tím lepší. A neplač, mami. Však bude dobře.
Jo, táta měl rád ženský.
Ale tebe měl nejradši na světě, mami. Vždycky tě držel za ruku, hladil tě do poslední chvilky Viděla jsem vás tehdy v nemocnici.
Vím, Eliško, vždycky mě hryzalo, že jsem mu to málo říkala. Brala jsem jeho lásku jako samozřejmost.
Ale on ji vždycky cítil, zvlášť když jsi mu zpívala.
Mamka začala zpívat a otírala slzy:
A sníh padá, a sníh padá,
všichni čekají, co bude dál
Tenhle sníh, to tiché bílo,
chtěla bych říct všem nahlas:
Můj nejdůležitější člověk,
se mnou koukej na ten sníh!
Čistý je, tak jak to ve mně zadrhávám,
co říct ti chci.
Ta písnička je vždycky děsně dojemná, mami Já od malička sním, že by mi na narozky (až v dubnu!) napadl sníh a někdo mi to zazpíval
A co ta tvoje práce, Eliško?! Vždyť máš takový potenciál! Kam půjdeš?
Půjdu dělat průvodčí do autobusu, mami.
Ale prosím tě! Neblázni! Zkusila jsi mluvit s Ninkou z třicet šestky? Ta má známosti všude finančák, justice, stavební úřad
Mami, nekecám. Fakt chci být průvodčí. Jezdíš MHD?
Občas jo.
Co říkáš na průvodčí?
Eh co na to říct. Nic moc. Voblečený jak cibule, sandály přes ponožky, řvou na lidi: Za jízdné prosím, posouvejte se do středu vozu! a pořád dokola. Fakt tvůrčí práce.
Tvoje intonace je dokonalá, mami! Za jízdné prosím! Přesně jak průvodčí. Hele, pamatuješ, jak přišel táta jednou domů pěkně veselý? A vyprávěl vtip o průvodčích? Táta pil zřídka, slavili otevření nového sídliště, domů ho přivedli kolegové. Říkala jsi tehdy, žes neznala tátu v náladě. Pamatuješ, co vyprávěl?
Už nevím, Eliško, připomeň.
Přišel úplně nalitej chlap do autobusu, kýval se na zadní plošině. Přijde průvodčí a přísně: Pane, jízdné! Chlap vztyčí prsty do podoby panáka a prohlásí: O! Na jízdné!
Ech, Eliško, dala bych teď tátovi panáka, ať si vtipkuje!
Ale vždyť je pořád s náma, mami! Jeho slova mi zní v uších: Holky, všechno se to děje v hlavě. Přepněte na správnou písničku a život vám nebude zpívat requiem, ale serenádu, rokenrol, polku, co si jen vyberete!
A proč sis ty písničku s Pavlem nikdy nepřepnula? Furt byl dotčenej, že ty jsi královna a on jen muzikant. Jak Gosha z toho filmu Jenže tam aspoň byl happy end!
He, ale o tom teď neřekneme. Tak kde fakt budeš dělat, Eliško?
Průvodčí v autobusu, mami. Po svátcích nastupuju na trasu.
Eliško, prosím tě Ty jsi vždycky byla trošku svá, u nás z rodiny největší fantasta, ale průvodčí! To tě každej v Hradci Králové zná, byla jsi hotová hvězda v televizi, a teď budeš zvedat drobáky v MHD?! Co by na to táta?!
Mami, dělám přesně, co mi psal táta na osmnáctiny: Pamatuj: za tebe o sobě rozhodneš jen ty sama, nikdo jiný. Vem život do vlastních rukou! Jinak ti bude stále ťukat na dveře, a ty budeš zrovna někde jinde.
A tedy kde že budeš? V městském autobuse?! To je nějaký protest?
Ani ne, spíš výzva sama pro sebe, mami. Můj bývalý šéf mi řekl, že už bych si měla sundat korunu, že jsem moc na oblacích a zapomněla na lidi. Jenže moc neví, že náš šofér služebáku si zlomil nohu, a já jezdila před svátkama dva týdny na trolejcích a měla ten kontakt s lidem až až.
Ježíši, a stejně chceš ke svému umění ještě dělat kulturu v MHD?!
Jasně, okultivuju pasažéry i zaměstnance dopravního podniku.
Mamka si šla lehnout a třela si spánky.
Děvče, úplně jsi mě složila tímhle novoročním výbuchem. Tvoje kulturní facka mě vyřídila.
Prý jeden vědec řekl, že kdyby nám Bůh sem… tam nesložil ramena, nikdy bychom se nezastavili a nekoukli na oblohu. Mamko, koukni z okna, podívej se, jak slunce vykouklo a ptáčci na krmítku a venku začal padat sníh.
Eliška začala zpívat: A sníh padá, a sníh padá
Moje šílená Eliška! Průvodčí mají plat pětkrát menší než ty předtím! To mě nutíš vzít sponzorskou nabídku pana plukovníka Vaňka z druhého patra.
Mamko, Vaněk je fajn chlap, válečný veterán, vdovec, seriózní! Ale tátu nenahradí nikdo, to víš sama. Ale už je to skoro deset let, mami
O to nejde, Eliško. Ty na téhle nové práci skonáš nudou! Žádná tvořivost! I když tvůj táta říkal, že i kdybys byla metařka, něco si vymyslíš Nebo že bys vzala odstupné a na chvíli zmizela do Dubaje? Tam bys přišla na jiné myšlenky.
A co radši spolu do Karlových Varů za moje odstupné, mami?
Elišce zazvonil telefon. Mamka se natáhla na gauči a poslouchala.
Dcera klidně řekla: Dobře, čtvrtého ledna nastupuju. Ano, dokumenty máte v personálním. Děkuju.
Mamko, sorry, Dubaj i Vary padají!
*******
Autobus číslo 7 právě dorazil na konečnou na východním okraji města. Populární trasa, plná cestujících. Na konečné zastávce:
Pepo Petře! Můžu tedy používat váš mikrofon? Téměř jako průvodkyně.
Co jsi zase vymyslela, slečno? Autobus už máš ověšený stanioly a koulemi, barevné nápisy všude, citáty pro pasažéry na očích. Jaký aforismus visí dnes?
Správně, Pepo Petře aforismus!
No právě, aforismus!
Nejlepší je jít cestou, kterou sis vybral!
S tebou je fakt sranda, paní Eliško. Měl jsem na důchod šťastnou ruku na průvodčí! Jen kolega Vašík je z tebe doteď vyjevený, bojí se na tebe koukat. A úplně ho dorazilo, že jsi nám koupila nové složky s českým znakem a nabízíš do nich dávat všechny papíry z podnikových tiskáren. On hned starou vyhodil a povídal, že začíná nová éra. Žena mu už objednala dvě trika s vlajkou Je z tebe vyplesklej. Na kolegu umělkyni tě tipuje! Ale obzvláště byl překvapený, když jsi ke jménům šoférů napsala vlastní výroky! Asi fakt filozofie A my si připadáme jako noví Aristolové.
***
Pepo Petře, vždyť vy jimi jste! Ještě že máme takovou sranda dvojku ve voze!
Eliška, v konduktořině křesle u řidiče, pateticky četla dvě cedulky:
Volte v MHD: buď mluvte do mobilu tiše, nebo zábavně! řidič DP Hradec Králové, Pepa Petr.
Když nepustíte seniorku sednout, udělám to já. řidič DP HK Vašík.
A to je filozofie pro věčnost uzavřela Eliška.
My ale hlavně citujeme tebe! Můžem ti říkat ty? Tvá oblíbená: Všechno je v hlavě. Přepni písničku v sobě a bude ti znít veselá melodie.
To netvrdím já, ale táta!
Proč v minulém čase?
Už není, zahynul na stavbě dodělal tu tolik škol, mostů Mámka ho držela za ruku do poslední chvíle.
Omlouvám se to je osud. Matka žije?
Jo, v mateřské školce vede hudebku. A já bych ráda, aby v autobuse byla hudba. Řekla bych pár slov do mikrofonu a pustila muziku.
To já nevím, lidi jsou různý, každému se líbí něco
Pepo Petře, studovala jsem předpisy, není zákaz, že v MHD nemůže hrát muzika. Hudba má v lidech budit dobrou náladu, mírnit nervy. Aristoteles už kdysi řekl, že hudbou se dá měnit nálada! Vyberu jen takovou, co se bude i baterkářům líbit. K tomu v mikrofónu vlastivědné a kulturní tipy, pochopitelně ne ve špičce. Zkusíme? Mám mikrofon?
Autobus se rozjel. Na trase naskočili pasažéři, platili jízdné, posadili se a vydali od východu směrem do centra Eliška si sedla k řidiči, vzala starý mikrofon a oficiálně zahlásila: Vážení cestující, právě cestujeme nejdelším a nejvytíženějším autobusem v Hradci Králové, začali jsme na Lesní. V Lesním je fakt nejčistší vzduch lidi tam jezdí z centra na procházky. Do centra je to patnáct zastávek, zastávka Světlá vás uvítá slavnostně v zimě nejjasnější, rozsvícená bílým sněhem a světýlky. Milí spoluobčané, máme krásné město užijte si vánoční trh, pohádky v loutkovém divadle, a hlavně rodinný stromek ve městském parku na Smetanově Pro hosty je zde unikátní muzeum lidových staveb musíte dojet téměř na Dřevěnou. A hlavně přijďte na rodinný stromek na starý Nový rok do Hlavního městského parku! Přejeme příjemnou jízdu a krásné svátky!
Dopověděla, podala mikrofon šoférovi, ale vzápětí se ozval drzý hlas týpka vzadu: A nevěděla byste, co dávaj v kině Central? Eliška v klidu: Do kina Central budete muset přestoupit v centru na jedničku, jet deset zastávek. Hrají tam komedii Sněženky a machři patnáctkrát jinak. Ale doporučila bych spíš kino Hvězda to máme na trase. Tři sály, tři druhy filmu: Sněženky a machři, pohádka pro dospělé o Ivošovi a romanci Novoroční balíček.
Šofér se spokojeně usmál a šeptnul jí: S ženou jdem na stromek v parku. A prej bude i svařák zdarma, ne? Eliška: Jistě!. Pepa Petr pobaveně: Mě nepřekvapíš! Zase něco vymyslíš Eliška: Mojí tajnou touhou je živá hudba v autobuse! Klidně o Vánocích domluvím trio Světlovárek, kluci umí krásné lidovky. Na narozeniny Káji Gotta zvu kytaristu Honzu, on hraje Gotta famózně. A znám senzačního harmonikáře na Masopust je náš!
Eliška volala mamce: Maminko, promiň, rodinný stromek letos vynechám dělám dvě směny, personální krize! Ale stromek v parku bude. Jděte s panem plukovníkem. On bude nadšený a ty taky! Pusu, my vyrážíme na trasu!
Během dalších jízd Eliška průběžně brala mikrofon a u kulturních objektů dávala tipy na akce. Vždy jasná, vtipná a nenásilná. Po měsíci už pravidelní cestující nepovzdechli nad divnou průvodčí, naopak roznášeli chválu po městě.
***
Za tři měsíce už znal celý dopravní podnik pověst královny v MHD.
Paní Eliško, ozval se drsně šéf DP, Jaromír Bednář. Pozval jsem vás, protože s tou vaší inovací hodně vyčníváte. Má práci dělat průvodčí, a vy místo toho? Povídáte si s pasažéry, zpíváte a řešíte kulturu? Ještě budete v rozhlase!
Pane Bednáři, přála jsem si setkat osobně. Chci poděkovat za kolegy řidiče Pepu Petra a Vašíka. Opravdu by zasloužili odměny, jsou skvělí. A díky i za to, že mi dáváte prostor okulturňovat Hradec. Považujte moje miniprovázení a minikoncerty za inovaci podniku!
Bednář, samý pot, se ošíval a nakonec povídá:
Eliško, tržby neubývají. To je plus! Ale lidi jsou různí, ne každý chce písničky, někdo nemá rád rámus. Není to v předpisech!
Ale taky to není zakázané, pane Bednáři! Průvodčí má podle pravidel nejen prodávat lístky, ale i zajišťovat bezpečnost a pohodlí.
O tom by se dalo mluvit. Jenže kolegové si stěžují.
Oni mě skoro neznají, většinu času dělám dvě směny. Jen dvě staré průvodčí projely trasu se mnou, a prý jsem prý jak královna. Jen sedím, platby beru u předních dveří lidi procházejí středem, všechno v klidu. S mikrofonem hlásím, že mají platit, dávají mi karty po rukách Kameru ve voze máme, říkám! Takže žádný podvod!
Kameru nemáme!
Ale měli bychom mít! To je moderní. Vždyť je to ve všech obchodech taky, ne?
Bednář: Vy fakt neběháte po voze?
Občas vstanu, když pomáhám třeba babičce o holi nebo mamině s kočárem. Nebo když je potřeba utěšit dítě ubrouskem. Ale jinak až tolik většina lidí mi radši přijde na trůn sama. Kdo platit nechce, za zpěvu a povídání nakonec přijde sám zkusit, co je to královna. Pane Bednáři, máte rád Hradec? Bydlíte tu dlouho?
Jsem zpátky po letech, po rozvodu, půlku města nepoznávám.
Vidíte. Všechno je jiné. Proč to lidem neříct? Já nejsem průvodce, ale navigátor ke kultuře. Doporučila bych vám komedii v městském divadle Chlapi po rozvodu. Fakt pro radost.
Paní Eliško, promiňte, mám poradu. Ale kdybyste mě někdy vzala do divadla, neodmítnu
********
Projekt Královna v MHD jel dál v únoru i březnu. K MDŽ dostala Eliška od Bednáře prémii, ona jemu na 23. února lístky do divadla pro dva (ale nešla, makala jako včelka). Sláva královny byla v podniku všeobecná a kolegyně nad hlavou jen kroucily prstem. Prý je asi blázen za takovou almužnu ještě něco vymýšlet! Vykládali si drby, že má miliardáře sponzory. Netušili, že tím jediným mecenášem je plukovník Vaněk ze druhého patra, a z lásky k Elišce miluje i její maminku.
********
28. dubna. Sobota. Eliščiny narozeniny. Mamka navrhovala, ať si vezme volno. Eliška chtěla slavit mezi svými, v autobusu. Ráno šla pěšky do depa, venku chladno jak v lednu. Ve vzduchu tančily bílé vločky Elišce od mala snily o dubnovém sněhu na narozky! Vločky tancovaly, okamžitě mizely, ale jejich let byl cítit kouzlem. Autobus byl pro ni vyzdobený papírovými vločkami. Vašík, který jezdil s Eliškou zrovna ten den, jí předal od sebe a Pepy krabici bonboniér a nový mikrofon se slovy: Naše královna musí mít krásné věci! Dala jim lahev becherovky na zdraví a knížku Moje Česko.
Víkend v autobuse nebyl nijak rušný, až v centru lidé narvaně naskákali dovnitř. Do první dveří přišel pasažér, z jehož pohledu šla Elišce husí kůže a srdce bušilo jak besné. Byl to ON její Pavel, muž jejího života. Nad hlavou držel kufr s nástrojem, takže nemohl zaplatit. Eliška, celá rozrušená, poprvé na celý autobus zaječela bez mikrofonu: Za jízdné prosím! Kamera ve voze! a rozběhla se na zadní. A vtom slyšela živou hudbu. Do autobusu se nesl romantický saxofon Pavla, který rozezněl melodii A sníh padá, a sníh padá a královniny komnaty v srdci.
