Maminka už se na mě zlobí, co zjistila, že manželova rodina nás pozvala na prázdniny. Bydlí totiž u Máchova jezera a byli by nadšení, kdybych přijela s dcerkou na celé léto. Samozřejmě, že bych moc ráda jela lékař nám doporučil, ať dcera tráví léto u vody, aby byla zdravější a v zimě tolik nemarodila.
Jenže maminka pláče, že je to naprosto nepřijatelné, protože v létě je spousta práce na zahradě a sama to nezvládne. Hodně spoléhá na mou pomoc a vyčítá mi, že jsem jí loni dost nepomáhala. Má pravdu tehdy byla dcera ještě miminko a já neměla čas, abych se starala o maminčinu zahradu.
Opravdu, už na gymplu jsem byla ze zahrady otrávená. Všichni měli letní prázdniny a užívali si, jen já jsem skoro každý den místo toho šla okopávat, plít, zalévat a dělat další práce podle maminčina dlouhého seznamu. Rodiče pracovali a na chalupu jezdili až na víkendy. Ale já měla prý spoustu volného času, tak proč bych nemohla makat právě já?
Zatímco ostatní chodili ven, plavali nebo hráli volejbal, já se potila s hráběmi mezi záhony. A když jsem dělala vše, co jsem mohla, stejně mi mamka celý víkend vyčítala, že všechno dělám špatně.
Na vysoké jsem si přála aspoň přes léto trochu přivydělat, ale i za to jsem schytala další kritiku.
Když jsem se vdala, maminka se snažila natáhnout do prací na zahradě i mého manžela Petra. Ten tam párkrát byl, ale rychle poznal, že práce nikdy neubývá a z jejího výsledku skoro nic nemáme. Řekl mi, že je pro nás jednodušší a levnější nakoupit vše v supermarketu než se každou sobotu dřít na zahradě.
Ani já už na zahradu tak často nejezdila, i když mi maminka výčitky volala klidně i přes půl republiky. Pak jsem otěhotněla a práce na zahradě šly rychle stranou. Vedra jsem nesla opravdu špatně.
Po narození dcery jsem celý zahradnický rok úplně vynechala, i když maminka naznačovala, že by se to dalo nějak skloubit. Ale i ona pochopila, že s malým dítětem to prostě nejde. O to více měla plány na další rok.
Maminka totiž argumentovala, že dcera už bude větší, budeme moci na chalupě trávit čas střídavě a já konečně zase přiložím ruku k dílu na zeleninových záhonech.
Dítěti to jen prospěje! Ve městě je vše zasmogované, tráva zaprášená. Ale na vesnici je čisto, slunce, pořídíme malý bazének, dáme slunečník a malá se bude čvachtat, snila mamka nahlas.
Pro mě to nebyla žádná ideální představa léta, ale neřekla jsem to nahlas, abych situaci ještě nehrotila. Měla jsem totiž úplně jiné plány.
Na Nový rok přijela na návštěvu k manželově mamince jeho teta Alena, která je pro Petra skoro jako druhá maminka. Ona a její muž bydlí u Máchova jezera ve svém domě. Jejich syn je už dávno dospělý a žije a pracuje v zahraničí, takže doma žijí sami.
Pozvali nás na celé léto samozřejmě zadarmo. Ujistili nás, že by je moc potěšilo, kdybychom přijeli. Nejdřív jsem myslela, že je to jen ze slušnosti, ale teta Alena pak několikrát volala Petrovi a připomínala, že s tím opravdu počítají. Manžel na celé léto jet nemůže, ale slíbí si týden na začátek že nás tam odveze a pak nás na konci prázdnin zase vyzvedne.
Na pobyt u jezera se moc těšíme. Navíc to doporučil lékař, kvůli dceřinu zdraví. Pro mě byla volba jasná. A jediné, co tu radost kalí, je právě má mamka.
Najednou je prý slunce nebezpečné, proč bych jezdila ke skoro cizím lidem, a její zahrada je prý pro dceru stejně tak zdravá. A připomněla mi, že poslední sezónu tam dřela sama. To, že jsem rozhodnutá jet k jezeru, ji opravdu rozčiluje.
Opravdu, kdo při zdravém rozumu by si zvolil zahradu místo letní dovolené u vody? Obzvlášť když ze zahrady nic nepotřebuje. My dávno všechno nakupujeme, zavařeniny a okurky od maminky nám leží ve sklepě v desetilitrových sklenicích, ani je nestíháme sníst.
Nakonec jsem si uvědomila, že je důležité pečovat jak o rodinu, tak o své vlastní potřeby a potřeby dítěte. A člověk by měl mít odvahu vybrat si to, co skutečně prospívá jeho blízkým i když to občas znamená postavit se tradicím nebo očekáváním rodičů. Protože někdy je zdraví a radost z léta u vody větší dar než plné sklepy a prázdné záhony.
