Zamiloval jsem se do Kristýny na první pohled, hned jak jsem ji zahlédl. Nedalo se odolat její kráse a šarmu. Připadal jsem si neskutečně šťastný, že po mém boku stojí tak chytrá, půvabná a pečlivá dívka, a bez váhání jsem ji nakonec požádal o ruku.
Rozhodli jsme se nastěhovat společně do bytu v Praze a Kristýna mi hned na začátku řekla, že domácí práce nepatří mezi její oblíbené činnosti. Raději se soustředí na svou kariéru a přála by si mít domácí povinnosti rozdělené napůl. Viděl jsem v tom spravedlivé a rozumné řešení, takže jsem souhlasil. Netušil jsem, co nás ale čeká.
Rozdělili jsme si úkoly v domácnosti a Kristýna mě ujišťovala, že zvládne bez problémů práci i povinnosti doma. Důvěřoval jsem jí a nijak jsem to nerozporoval.
Uplynulo půl roku a všiml jsem si, že věci nejdou podle našich představ. Kristýnina kariéra nešla tak, jak si malovala pracovala jen na poloviční úvazek v zapadlé firmě, mzda přicházela nepravidelně a směny byly rozházené. Veškeré peníze utrácela za své osobní záležitosti. Zatímco já jsem makal od rána do večera, Kristýna měla v hlavě jedině tu naši dohodu o rozdělení úkolů, ale na vlastní povinnosti začala často zavírat oči.
Zpočátku své povinnosti plnila pečlivě, postupně však její nadšení zcela opadlo. Byt se měnil ve skladiště nevyžehleného oblečení a nepořádku. Ke svému překvapení jsem zjistil, že obviňuje mě, že bych jí měl pomáhat více. Po pravdě jsem z toho byl nešťastný. Bylo takřka nemožné ustát pracovní zápřah a ještě doma řešit veškeré domácí záležitosti. Od začátku jsme se přece dohodli na spravedlivém rozdělení povinností.
Doufal jsem, že se vše zlepší s příchodem naší dcery a že Kristýna, během své mateřské, převezme péči o ni i o domácnost. Bohužel, situace se jen zhoršila. Občas mi hlavou běží, že by mi možná bylo lépe bez ní. Kromě trvajících problémů nám do života přibyly neustálé hádky.
Snažím se Kristýnu pochopit a vžít se do její situace, ale nemohu se zbavit pocitu, že moje potřeby zůstávají upozaděné. V práci jsem celý den, hned po příchodu domů pokračuji v dalších povinnostech a doma na mě čeká opět kupa práce. Toužím jen po chvíli odpočinku.
Kolikrát přemýšlím, čemu se Kristýna přes den věnuje na mateřské, co jí brání třeba uvařit nebo trochu poklidit. Naše miminko má teprve 2 měsíce, celé dny většinou prospí. Mám pocit, že v tom čase by se dalo zvládnout aspoň pár domácích prací. Nedokážu si představit, jak bychom to zvládli, kdybychom měli ještě jedno dítě. Jsem přesvědčený o tom, že podpora a vzájemná rovnocennost jsou důležité, ale zdá se mi, že Kristýna ten princip úplně nechápe.
Nechci naši rodinu rozbít svou dceru opravdu moc miluji, přesto cítím, že dál už nemohu. Neumím si představit, jak v tom mám pokračovat. Z dnešního pohledu mi dochází, jak málo stačí k tomu, aby se harmonie v domově rozpadla. Můj největší poznatek: partnerské dohody potřebují nejen nastavit, ale taky pravidelně vyhodnocovat a opravdově žít, jinak se z nich stane jen prázdná fráze.
