Lukáš sedí v koutě a hořce pláče. Nedokáže pochopit, co udělal špatně. Proč ho rodiče opustili a odvedli do dětského domova? Vždyť je měl tolik rád a byl jim vždy poslušný.
Jeho skutečná matka se ho vzdala už v porodnici. Později si ho osvojili Marie a Jiří. Sami nemohli mít děti, a tak si Lukáše vzali z kojeneckého ústavu. Jenže Jiří si k chlapci nedokázal najít cestu. Pořád vnímal, že není jeho vlastní, a nikdy ho nepřijal za svého. Marie si Lukáška zamilovala, často ho objímala a pečovala o něj, přesto mu ale nikdy nedokázala opravdu nahradit maminku.
Roky plynou. Lukáš žije v rodině a své rodiče moc miluje. A pak jednoho dne zjistí Marie, že je těhotná. Má obrovskou radost. Když to oznámí Jiřímu, jsou spolu v sedmém nebi.
Od té chvíle ale rodiče Lukáše úplně přehlížejí. Začíná jim vadit, čím dál více je rozčiluje. Jiří pak začne chlapce i bít. Už ho nepotřebují, mají vlastního potomka. Rozhodnou se proto dát Lukáše zpět do dětského domova. Sepíší odevzdání a soud jim odebere rodičovská práva.
Po jednání přijde Marie za Lukášem a oznámí mu, že teď bude žít v dětském domově. Lukáš se rozpláče a volá na maminku, ale ona se jen otočí a odejde. Chlapečkovi je teprve pět let a zrazují ho ti, kterým nejvíc důvěřoval a které tolik miloval. Poprvé ho opustila vlastní matka, teď ho podrazili adoptivní rodiče.
Soudkyně, která rozhodnutí vyhlásila, to celé tiše sleduje. Pak přistoupí k vedoucí dětského domova a sdělí jí, že chce Lukáše adoptovat. Bylo jí nesmírně líto, jak byl chlapec zklamán lidmi, kterým věřil a dával celé své srdce. Soudkyně jménem Kateřina rychle vyřídí potřebné papíry a brzy si může chlapce odvést.
Začne mu okamžitě láskyplně říkat Lukášku a Lukáš na předchozí rodiče brzy zapomene a ke Kateřině velmi přilne. Rychle ubíhají léta. Lukáš je výborný žák, odmaturoval s vyznamenáním a nastoupil na lékařskou fakultu. Po promoci dostane nabídku pracovat na prestižní klinice v Praze.
Jednoho dne za ním dorazí muž, kterého ihned pozná. Je to Jiří, jeho první pěstoun. Chvíli váhá, ale nakonec mu řekne, že jeho žena Marie při porodu zemřela a dítě bylo mrtvé. To Jiřího zlomilo a začal hodně pít. Po čase poznal Helenu, která mu pomohla se z toho dostat a přesvědčila ho k léčbě.
Tak se opět setkal s Lukášem. I přes vše, co si pamatoval, jak se k němu Jiří choval, se Lukáš rozpomenul na Hippokratovu přísahu a rozhodl se mu pomoci. Osud už Jiřího i Marii dostatečně potrestal. Všichni přece vědí, že na sirotky se nemá sahat. Lukáš se zachoval moudře: na Jiřím se nemstil. Život už to zařídil za něj.
