Víš, já a manžel jsme makali od samého začátku našeho společného života. Vždycky jsme chtěli, aby naše děti měly všechno, co potřebují, nikdy jim nic nechybělo. Když se nám narodila dcera, manžel pracoval dokonce na dvou místech, abychom všechno zvládli. Snažili jsme se vést naši dceru k tomu, aby byla slušná, vnímavá a citlivá. Letěla léta a my, než jsme se nadáli, zjistili jsme, že z naší malé holky je dospělá slečna.
Byla opravdu krásná holka. O nápadníky nebyla nouze! Časem jsem si začala všímat, že se chová nějak opatrněji, pořád se usmívala pro sebe a byla taková zamyšlená. A pak nám došlo proč zamilovala se. S manželem jsme byli rádi, dokonce jsme ji i prosili, ať nám toho svého vyvoleného brzy představí. Pořád jsme tipovali, kdo je ten šťastlivec, co jí tak popletl hlavu. Slíbila nám, že ho určitě brzo poznáme.
Pak nám oznámila, že ho přivede k nám domů. Celý den jsem kmitala v kuchyni, vařila jsem snad pět jídel, aby bylo z čeho vybírat. Manžel mezitím uklízel byt, protože jsme chtěli, aby všechno bylo perfektní. Snažila jsem se postarat o naši dceru ze všech sil jenom jsem ji pozorovala, jak je šťastná, pořád se smála a vypadala jako v sedmém nebi. S manželem jsme na ni koukali a byli úplně dojatí, jak dobře se jí daří.
Když pak konečně dorazili, ten kluk na mě udělal dobrý dojem. Byl slušný, měl smysl pro humor, působil mile a otevřeně. Pozvali jsme je ke stolu. Jenže mně pořád vrtalo hlavou jedno měla jsem pocit, že jeho tvář už jsem někde viděla, ale nemohla jsem si vzpomenout kde. Povídali jsme, smáli se, docela příjemně jsme si všichni sedli. On byl celou dobu jako správný džentlmen, příjemná společnost.
Ale jakmile odešli, najednou mi to docvaklo. Vzpomněla jsem si, že jsem ho zahlédla na fotce v jednom oznámení že prý spolu s dalším mužem podváděli lidi, a byla tam výzva, že kdo je zahlédne, má to okamžitě nahlásit. Okamžitě jsem to řekla manželovi i naší dceři. Ona se ale najednou rozplakala, že si to celé vymýšlím jenom proto, abych jí zkazila radost.
Ale já jsem mluvila pravdu. Chtěla jsem ji jenom varovat, aby si na chlapa dávala pozor. Záleží nám přece na tom, s kým bude žít. Ona si ale zabalila věci a odešla z domu.
Už měsíc o ní vůbec nic nevíme. Nezvedá telefony, neodepisuje. Strašně mě to tíží, pořád si to vyčítám. Možná jsem se spletla a ten její kluk je ve skutečnosti úplně normální člověk…
