Byl jsem pět let ve vztahu se svou přítelkyní. Kvůli práci jsme žili v různých městech, ale denně jsme si volali a měli společné plány. Vážně jsem uvažoval, že jí požádám o ruku, aby mezi námi skončila ta dálka – věřil jsem jí, nikdy mi nedala důvod pochybovat. Jednoho dne mi zavolalo neznámé číslo. Zvedl jsem to a na druhém konci byl klidný, slušný muž, který se mi rovnou představil: „Nechci dělat problémy, ale myslím, že byste měl něco vědět.“ Řekl mi, že je IT specialista a začal chodit s jednou ženou. Nic vážného, jen zprávy, kafe, flirt – prostě seznamování. Nikdy nezmínila, že má partnera. Vše bylo v pohodě, dokud nezačal mít podezření. Řeč přišla na ni s kamarádem, který prý taky s někým chodí. Když řekl její jméno a ukázal fotku, kamarád oněměl: „Dej si na tu holku bacha, už má pět let vážný vztah.“ Ten kamarád znal i mě – věděl, že žiju v jiném městě, a že ona to využívá. Navíc ještě randí s dalším technikem, který o mě ví a je mu to jedno. V tu chvíli mi ten muž zavolal, protože – jak řekl – když existuje ženská solidarita, měla by být i chlapská. Nechtěl v tom dál být a našel si na mě kontakt přes sociální sítě. „Chceš důkazy? Pošlu ti je, nemám co skrývat.“ Řekl jsem ano. Po chvíli mi poslal kompletní pravdu: zprávy, hlasové posílání, fotky, domluvená setkání. Všechno, co říkala jemu, říkala i mně. Stejná slova, stejné lichotky, stejné prázdné sliby. Měl jsem pocit, že se nemůžu nadechnout. Miloval jsem ji a plánoval život podle ní – chtěl jsem kvůli ní změnit město, požádat ji o ruku, začít společně znovu. Zavolal jsem jí a přitlačil ji ke zdi. Nezapírala. Nejdřív to shazovala, pak se rozčílila, že se jí někdo „připletl do života“. Nakonec plakala, byla prý zmatená, nevěděla, co chce, a nemyslela, že se to dozvím zrovna takhle. Zavěsil jsem. A tehdy jsem si uvědomil něco těžko přijatelného: nejen muži podvádějí. Existují ženy, které chladnokrevně lžou, žonglují s několika vztahy najednou a přesně vědí, co dělají. Přišel jsem o vztah. Ale děkuju tomu neznámému muži, který měl tolik charakteru mi zavolat – díky němu jsem dnes nebyl zasnoubený s někým, kdo vede dvojí, možná trojí život bez špetky výčitek.

Byl jsem ve vztahu s Markétou už pět let. Kvůli práci jsme museli žít každý v jiném městě já v Brně, ona v Praze. Volali jsme si ale každý den, plánovali budoucnost. Dokonce jsem už vážně přemýšlel, že jí požádám o ruku, abychom tu dálku konečně překonali. Důvěřoval jsem jí. Nikdy bych neřekl, že mi dává důvod k pochybám.

Jednoho dne mi zazvonil mobil, neznámé číslo. Zvedl jsem to. Ozval se klidný, zdvořilý hlas. Ten muž se mi představil a šel rovnou k věci:

Nechci žádné potíže. Volám ti jen proto, že si myslím, že bys měl o něčem vědět.

Vysvětlil mi, že je ajťák a nedávno začal chodit s jednou ženou. Zatím nic vážného zprávy, kafe, trochu flirtování prostě etapa, kdy se ještě jen seznamujete. Nikdy se nezmínila, že by měla přítele. Všechno vypadalo normálně, dokud mu to nezačalo být nějaké podezřelé.

Jednou mluvil se svým kamarádem, který prý také s někým chodí. Řekl mu její jméno. Kamarád ztichl a chtěl vidět fotku. Když mu ji ukázal, řekl něco, co ho úplně rozhodilo:

Okamžitě dej od té holky ruce pryč. Má oficiálního přítele už pět let.

Prý to není žádná pomluva. Vědělo to víc lidí. Popsal o mně i detaily že bývám v Brně, že ona pracuje v Praze a proto si to může dovolit. Ještě horší bylo, že prý chodí i s dalším ajťákem, kterého ten kluk sice nezná osobně, ale pro jeho kamaráda je to skoro rodina. A tento třetí o našem vztahu ví a pranic ho to netrápí.

A tehdy pochopil, že to není zmatení. Ta žena vede tři vztahy najednou: se mnou, s tím druhým ajťákem, co o mně ví, a s ním, který neměl tušení.

Řekl mi, že když mu to všechno došlo, rozhodl se mě kontaktovat, protože když může existovat ženská solidarita, pak má být i ta mužská. Nechtěl hrát tuhle její hru. Našel si mé číslo na sociálních sítích, rozhodl se zavolat než psát. Dodal:

Jestli chceš důkazy, pošlu ti je. Nemám co skrývat.

Souhlasil jsem. Zavěsil jsem, a během pár minut mi přišlo všechno: konverzace, hlasovky, fotky, domluvené schůzky. Způsob, jakým s ním mluvila úplně shodný jako se mnou. Stejné věty, stejné lichotky, stejná prázdná slova.

Cítil jsem tlak v hrudi, až jsem se bál, že mě trefí šlak. Miloval jsem ji. Přizpůsoboval jí celý svůj život chtěl jsem za ní jít do Prahy, požádat ji, abychom začali znovu spolu.

Zavolal jsem jí a zatlačil ji ke zdi. Nezapírala. Nejdřív to zlehčovala. Pak se rozčílila, že se jí někdo míchá do života. Nakonec se rozplakala. Že je zmatená, že neví, co chce Prý nemyslela, že se to dozvím takhle.

Zavěsil jsem.

A v tu chvíli mi došlo něco, co se těžko přijímá: není to tak, že by byli nevěrní jen muži. I ženy umí mistrně lhát, vést několik vztahů zároveň a přesně vědí, co dělají.

Ano, ztratil jsem vztah. Ale děkuji tomu člověku, který mě i když mě neznal měl tu čest a charakter mi zavolat. Jinak bych dnes byl zasnoubený s někým, kdo bez skrupulí žije dvojitý, nebo spíš trojitý život úplně bez svědomí.