Stalo se, že jsem se nikdy neoženil a nemám ani děti. Tak podivně se vyvíjel můj život. Je mi už 57 let. Nedávno jsem měl narozeniny. Oslavil jsem je jen s maminkou, jsme na to vždycky sami. Nemám nikoho, koho bych mohl pozvat. Nemám kamarády a já s mamkou nemáme žádné další příbuzné.
Bydlíme spolu a vždy se navzájem podporujeme. Moje maminka má 86 let. Nevím, co si počnu, až tu jednou nebude. Naštěstí se cítí stále dobře! Přestože každým rokem stárne a její zdraví slábne, nevzdává se. Dokonce chodí sama na procházky.
Už jsem v důchodu, ale pořád pracuju, protože naše důchody nejsou dost na normální život. Ale nezoufám si a jsem vděčný za to, že mám svoji milovanou mamku. Konec konců, jiní lidé žijí mnohem hůř. Někteří nemají ani byt, ani rodinu, ani peníze.
Ale já a mamka žijeme klidně a pokojně. Večer pijeme čaj, pleteme, díváme se na naše oblíbené filmy a seriály. O víkendech peču koláče a zvu sousedy na návštěvu. Povídají nám o svých příbuzných. Těší mě štěstí lidí, kterým se daří dobře, a modlím se, aby nás s mamkou všechny trable míjely.
Takto žijeme svůj život. Přeji si, aby tahle životní cesta trvala co nejdéle, pro mě a pro moji mamku. Dnes vím, že skutečné štěstí se skrývá v drobnostech a v lásce, kterou dáváme blízkým.
