Jsem muž, který je stále velmi aktivní, i když už mám 65 let. Navzdory věku se mi daří cestovat po různých místech u nás v Česku a poznávat zajímavé lidi. Svůj mladý věk si vybavuji s radostí i nostalgií. Tenkrát stačilo pár korun a mohlo se jet na dovolenou kamkoli třeba k rybníku, nebo do kempu s kamarády a kolegy, popřípadě na výlet po Vltavě. Všechno to bylo dostupné a jednoduché.
Dnes jsou tyhle zážitky spíš vzpomínkou na minulost.
Setkávat se s lidmi mi vždycky dělalo radost. Seznámil jsem se s nimi na pláži u Máchova jezera, v divadle v Praze, a mnozí z nich jsou dodnes mými přáteli.
Jednoho dne jsme s manželkou dostali telegram, jehož odesílatele jsme vůbec neznali. Nikam jsme v tu dobu necestovali, takže jsme byli opravdu překvapení. Ve čtyři ráno ale někdo zaklepal na dveře našeho bytu v Brně. Otevřel jsem a málem jsem oněměl. Na prahu stála Radka, dvě dospívající dívky, její babička a jeden muž, všichni obtěžkáni kufry a taškami. S manželkou jsme zůstali stát jak opaření, ale nakonec jsme je pustili dovnitř.
Radka se mě hned zeptala:
Proč jste kvůli nám nikam neodjeli? Vždyť jsem vám poslala telegram! A taxi je drahé, chápeš?
Omlouvám se, ale nevěděli jsme, kdo ho poslal
No, měla jsem vaši adresu, tak tady jsem.
Já myslel, že si budeme jen psát dopisy, to je vše.
Radka nám předala, že jedna z dívek letos dokončila gymnázium a chystá se na univerzitu v Brně. Celá rodina ji přijela podpořit.
Budeme bydlet u vás! Nemáme peníze na pronájem! Navíc bydlíte blízko centra!
Byl jsem v šoku nejsme ani příbuzní, proč bych je měl nechávat bydlet u nás? Museli jsme jim vařit třikrát denně, trochu jídla přivezli, ale sami neuvařili vůbec nic. Obsluhoval jsem je všechny.
Netrvalo dlouho a začal jsem toho mít dost. Po třech dnech jsem Radce a jejím příbuzným řekl, že si musejí najít jiné místo. Nezáleželo mi, kam půjdou. Strhla se hádka, Radka začala rozbíjet talíře a křičet.
Byl jsem v šoku z jejího chování. Nakonec odešli. Při odchodu mi zmizel župan, pár ručníků a, jak se později ukázalo, dokonce i velký hrnec plný zelí. Nevím, jak to dokázali prostě se po něm slehla zem.
Od té doby jsem si uvědomil, že je potřeba dát si pozor, komu otevřete dveře. Někdy je lepší držet se jen těch, které opravdu znáte a důvěřujete jim.
