Byla odhodlaná neukázat ani náznak emocí, obzvlášť před svým manželem, který očekával, že zůstane chladná za každé situace. Toužila po klidu, ale netušila, co ji čeká. Tolik párů se rozchází, když láska vyprchá a iluze ideálního života, malovaného na obálkách časopisů, zůstane nedosažitelná. Když se rozvod stal nevyhnutelným, našla si práci na nočních směnách. Ale přišla další výzva měla malého syna, který potřeboval neustálou péči. Ačkoliv ho vodila do školky, ta zavírala v sedm večer a ona neměla, komu ho svěřit.
Bez skutečné volby požádala svého bývalého manžela, aby se o syna staral po sedmé večer, dokud bude v práci. Jeho reakce byla mrazivá jako by to nebyla jeho starost a chladně se zeptal, proč by měl syna hlídat místo ní. Na chvilku ji zmátl, ale pevně odvětila, že oba mají stejné práva i povinnosti jako rodiče a že i on by měl svému dítěti věnovat čas. Dodala, že by měl platit alimenty, ale kvůli němu svůj čas obětovat nebude. Jejím cílem bylo, aby byl syn s ní.
Procházela tím vším s vypětím sil, hledala způsob, jak sladit práci a mateřství. Nebylo to jednoduché přišly chvíle zoufalství, panické ataky, tělesné i duševní slabosti ze stresu. Když pochopila, že takhle už to dál nejde, vyhledala lékařskou pomoc. Odpověď lékaře, že bývalý manžel zanedbává syna kvůli nové rodině se svou druhou ženou, ji šokovala i ranila. Její vlastní syn byl najednou pro otce jen překážkou v novém životě, kterému věnoval sotva nějakou podporu.
Nakonec zjistila, že je chycená v tiché válce, ve které její sobec a bezcharakterní bývalý muž zvítězil nad jejich malým synem. Manželství s ním pro ni bylo záhadou a stále se snažila pochopit jeho činy, zvlášť ty týkající se syna. Přesto odmítla dovolit bývalému manželovi, aby jeho sebestřednost ovlivňovala její život. Naučila se čelit překážkám, rozhodnutá dát svému synovi lásku a péči, jakou si zaslouží, zatímco si budovala vlastní budoucnost v Praze ať už to stálo jakýchkoli slz a úsilí.
