Hele, představ si, jak to měla Jana. Rozhodla se, že už nikdy nedá najevo žádné emoce, hlavně před svým manželem, od kterého se pořád čekalo, že bude chladná a bez citů. Toužila už jen po klidu, ale vlastně ani nevěděla, co jí čeká dál. Víš, jak to je, dneska půlka párů skončí rozvodem, když city vyprchají a ten vysněný život z obrázků v časopisech začne být mimo dosah.
Když už bylo jasné, že rozvod je nevyhnutelný, Jana si našla práci na nočních směnách. Jenže narazila na komplikaci měla malého syna, doma sotva školkáčka, a ten vyžadoval neustálou péči. Dala ho sice do školky, ale ta zavírala v sedm večer a ona neměla nikoho, kdo by se o malého postaral.
Se zavřenými dveřmi a žádnými možnostmi požádala bývalého manžela, Tomáše, jestli by mohl jejich syna hlídat po sedmé večer, když ona maká. Tomáš ji ale odbyl hned, s takovou tou ledovou ignorací, jako kdyby to ani nebyl jeho kluk. Ptá se jí, proč by to měl dělat zrovna on, místo ní. Chvilku byla fakt v šoku, ale pak se nadechla, sebrala odvahu a řekla mu na rovinu, že jsou na to dva, oba mají stejná práva i povinnosti, a že je načase, aby i on přiložil ruku k dílu. Řekla mu jasně, že alimenty platit musí, ale že ona rozhodně nehodlá obětovat veškerý svůj čas jen kvůli jeho neochotě. Hlavní pro ni bylo, aby byla se synem co nejvíc.
Nakonec to nějak zvládla. No nebylo to jednoduché, častokrát už padala na pusu, občas ji přepadaly panické ataky a stres se podepisoval i na zdraví. V jednu chvíli jí došlo, že už takhle dál nemůže, tak se odhodlala a vyhledala doktora. To, že jí lékař řekl, že bývalý zřejmě své rodičovské povinnosti zanedbává jen proto, že si zakládá novou rodinu se svou novou paní, Janu úplně vzalo. Viděl ve vlastním synovi spíš překážku do nové etapy života a podpora i peníze byly od něj hodně mizerné.
Nakonec se z toho vyklubal malý boj, v kterém Tomáš, úplně zahleděný do sebe a bez špetky svědomí, nakonec svého malého syna převálcoval tedy aspoň z pohledu praktických věcí. Pro Janu byla celá ta jejich manželství vždycky záhadou a často znovu a znovu přemýšlela, proč se Tomáš chová tak, jak se chová, zvlášť vůči klukovi. I když to bylo peklo, nenechala se tím jeho sobectvím semlít. Postupně se naučila zvládat těžkosti a rozhodla se dát svému synovi tolik lásky a péče, kolik si zaslouží, a přitom si krok za krokem budovat nový život.
