Nikdy nedelej závěr podle toho, jak někdo na první pohled vypadá tenhle životní lekci si jeden namyšlený táta nadobro zapsal za uši.
**Scéna 1: Střet na chodbě**
Vstupní hala jedné z nejprestižnějších pražských soukromých škol zářila mramorem a zlatými detaily. Chlap v drahém obleku, perfektně vyžehleném a se značkovou vůní, sjel ženu stojící vedle sebe pohrdavým pohledem. Měla na sobě obyčejné rifle, jednoduchý svetr a za ruku držela malého kluka.
S uštěpačným úsměvem sykl:
**Promiňte, stanoviště pro charitativní dary je dole ve sklepě. Opravdu se moc nehodíte do VIP prostoru.**
**Scéna 2: Klid před bouří**
Žena ani nehnula brvou, jen se klidně zadívala zpět, dlaní stále pevně svírala dětskou ruku.
**Nebudeme čekat žádnou frontu,** odpověděla tichým, ale pevně přesvědčivým hlasem.
**Scéna 3: Ultimátum**
Muž založil ruce na prsou a postoupil k ní blíž, až to bylo dost nepříjemné. Z jeho kolínské šla téměř záporná energie.
**Tak to asi budete muset odejít. Teď. Nebo poprosím zakladatele školy, aby vás osobně vyvedl.**
**Scéna 4: Zlatý klíč**
Místo aby ustoupila, paní pomalu vytáhla z kapsy těžkou zlatou kartu. Tou přiložila ke speciálním dveřím do ředitelny a zámek zablikal a s cvaknutím povolil. Otočila se zpět a její pohled způsobil muži husí kůži po celém těle.
**Já jsem zakladatelka,** řekla ledově. **A co se týká přihlášky vašeho syna**
**Scéna 5: Bod zlomu**
Došla k sekretariátu a vzala do ruky tlustou složku s dokumenty týkajícími se jeho dítěte. Vedle stál velký kancelářský skartovač. Bez jediného slova vložila složku do úzkého otvoru běžícího stroje a pustila ji.
Papíry zmizely v útrobách stroje a změnily se na barevné proužky.
**NE!** zaječel muž. Rozběhl se, ale stihl už jen zachytit okraj posledních listů těsně před tím, než je zuby strojku rozdrtily
Konec příběhu
Chlap si zoufale klekl před skartovač a snažil se vytáhnout alespoň zbytky papírů, ale marně. Jeho ideální svět, stavěný na konexích a penězích, se zhroutil během pár vteřin.
Prosím, já jsem to nevěděl! koktal a upíral prosebný pohled na ženu, kterou považoval ještě před chvílí za nikoho. Je to celé nějaké nedorozumění. Můj syn je nejlepší ve třídě, přijetí na tuhle školu pro naši rodinu znamená všechno!
Zakladatelka školy se na něj podívala bez špetky soucitu.
V naší škole neučíme jen pokročilou matematiku a ekonomii, ale hlavně člověčenství, respekt a etiku. Jak chcete ze svého dítěte vychovat lídra, když sám neumíte jednat s jinými lidmi? odmlčela se, zatímco skartovač naposledy zařinčel. Váš syn tady místo nemá. Není to známkami, ale příkladem, který mu dáváte doma.
Já to napravím! Vložím peníze do vašeho nadačního fondu! volal ještě za ní.
Žena se zastavila ve dveřích, ani se neotočila.
Ty peníze si radši šetřete. Budete je potřebovat, až budete hledat soukromou školu někde jinde. Protože po dnešku vás do žádné slušné školy v Praze nevezmou. Hodina skončila.
Prošla do své kanceláře a zabouchla za sebou dveře, zatímco muž zůstal stát v prázdné zlatem zdobené hale, obklopený jen svými rozcupovanými sny.
**Ponaučení:** Respekt je jediná měna, kterou na burze nikdy nekoupíš. Někdy ti jeden pohrdlivý pohled na obyčejného člověka může stát celé budoucí možnosti.
