Před osmnácti lety jsem se provdala za Davida. Jeho příběh měl v sobě zvláštní smutek, všechno kvůli jeho bývalé ženě, která ho i děti opustila a zmizela v dálce za jiným mužem. David a Anna se kdysi vzali z lásky. Anna přivedla na svět dvě krásné děti chlapce Dana a holčičku Zuzanu. Tehdy byly Danovi čtyři roky a Zuzance tři, když David ztratil práci. Pro rodinu to bylo období samých šedých měsíců. Anna se snažila najít nějakou práci a držela domácnost pohromadě, sbírala koruny, aby děti měly co jíst. David se naopak začal uchylovat do garáže, kde s kamarády popíjel pivo, nadával na vládu a na svůj život. Anna už neměla sílu a tehdy se kolem ní začal ochomýtat muž s balíkem peněz.
Neodolala, sebrala kufr i srdce a odešla. Děti, Dan a Zuzana, zůstaly samy staraly se o ně sousedky, nosily jim koláčky a dávaly pozor, aby se jim něco nestalo. Mezitím David seděl v garáži a v opilém mlžení mu dlouho nedošlo, že jeho žena skutečně odešla. Když mu realita dopadla na tvář, bylo už pozdě děti putovaly do dětského domova.
Poprvé jsem Davida zahlédla na svatbě společných známých. Padl mi hned do oka, jeho oči byly plné zvláštní tiché bolesti. Začali jsme si psát a povídat, snažila jsem se ho povzbudit a rozfoukat v něm chuť do života jako oheň v kamnech.
Po svatbě jsem Davidovi navrhla, abychom si vzali děti zpátky z dětského domova. Sama nemohu mít děti, a ty dva mě dojímaly. Od prvního dne jsem je objímala, jako by se narodily mně. A ony mi lásku oplácely připadalo mi, že každý úsměv, který jsem jim věnovala, rozzářil celý byt. Osmnáct let jako let letní jiskřičky. Děti netušily, že nejsem jejich opravdová matka.
Až jednoho večera, když už vše vypadalo pevně usazené v kolejích, vstoupila do našeho života Anna stála najednou přede dveřmi jako stín minulosti. Potkala se s dětmi a prozradila jim, že je jejich rodná matka. Dan přijal tu zprávu klidně řekl jí, že má jen jednu maminku, a to jsem já. Zuzana byla vřelejší a matku dokázala odpustit.
Zpočátku jsem si moc nepřála, aby se s Annou vídaly, protože mně kdysi způsobila spoustu bolesti. Cítila jsem však, jak ji sžírá vina, že chce svým dětem zase být někým důležitým. Rozhodla jsem se jí s tím pomoct. Nakonec, matkou je ta, která děti porodila, i ta, která je vychovala. Znamená to, že moje děti mají dvě matky, jaksi podivně, jako v podivném snu, kde jsou dvě srdce v jednom domě a štěstí se mezi ně dělí napůl.
