Bezdomovkyně vždy nosila s sebou tři kufry. Celých 16 let si lidé mysleli, že je pomatená, až jednoho dne se pravda ukázala
Anna, chytrá starší paní, nedávno oslavila své 80. narozeniny. Za mlada pracovala jako strojvedoucí, a když ji po letech z fabriky propustili, vzdala se důchodu a rozhodla se změnit svůj osud vystudovala rekvalifikační kurz a stala se právní asistentkou. Přestěhovala se do Prahy s nadějí, že najde práci v hlavním městě. Pro ženu, která už dávno překročila šedesátku, tu však místo nebylo. Našla jen příležitostné brigády a brzy jí peníze nestačily ani na pronájem malého bytu v Praze. Ocitla se na ulici a musela přespávat v azylovém domě nebo přímo venku ve spacáku. Důchod sice dostávala, ale něco bylo špatně: každý měsíc dostávala úplně jiné částky jednou 7 000 korun, jindy klidně 20 000.
Anna se snažila přijít na to, kde je problém, ale nikdo jejím stížnostem nevěnoval pozornost vždyť byla jen další bezdomovkyní. Uvědomila si, že jakmile peníze z šeku vybere a utratí, bude těžké cokoli dokazovat. Proto důchod nikdy nevyužívala a šeky vždycky posílala zpátky na úřad sociálního zabezpečení s žádostí o vysvětlení. Mimochodem, Anna má čtyři dospělé děti. Jedna z dcer, která žije v Brně, celou dobu matku v Praze hledala. Anna jí nikdy neřekla, že skončila na ulici občas jen zavolala, že je v pořádku. Až když dcera zjistila pravdu, nabídla matce, aby se vrátila do Brna a bydlela s ní. Anna však odmítla rozhodla se, že z hlavního města neodejde, dokud nedostane, co jí patří.
Anna si důkladně uschovávala veškerou korespondenci s úřady a za ty roky se jí z toho nasbíralo tolik papírů, že vyplnily tři velké kufry. Nikdy je nepustila z dohledu a lidé si začali myslet, že se Anně v hlavě pomátlo a tahá s sebou nějaký krám. Všichni si mysleli, že jsem blázen, říkali mi, ať ty kufry vyhodím, vzpomíná Anna. Tvrdohlavá stařenka žila v azylovém domě dlouhých 16 let. Jednou jí svůj příběh převyprávěla pracovnici útulku jménem Julie. Ta ji požádala, jestli se může na ty papíry podívat, a byla překvapená, jak pečlivě má Anna všechno seřazené: Všechny doklady byly přehledně roztříděné podle data. Anna měla celou dobu pravdu stát jí opravdu dlužil obrovské peníze.
Julie pomohla Anně najít advokáta, který se nebál starou bláznivou bezdomovkyni zastupovat. A najednou se na úřadě sociálního zabezpečení probrali! Dne 23. srpna přišlo Anně na účet 2 250 000 korun. Podle jejího právníka to ani zdaleka není vše, co by měla dostat. Anna stále ještě plně nevěří, že dosáhla svého. Pronajala si byt a konečně mohla odejít z azylového domu. Šestnáct let ji všichni považovali za blázna a žádný právník jí nechtěl pomoci. I vlastní dcera si myslela, že mamka to nikdy nezvládne. Kdyby nepotkala Juli, nejspíš by Anna zůstala v útulku až do smrti.
