Ahoj, musím ti něco vyprávět. Jmenuju se Barbora, jsem vdaná a mám skvělou dcerku. Jednoho podzimního dne jsme se šly s malou projít do parku na Letné tady v Praze. Zrovna mi volal jeden kamarád, tak jsem na chvilku nedávala na Terezku pozor a ta než jsem se vzpamatovala spadla do studeného rybníčku. Naprosto mě ochromil strach a běžela jsem jí pomoct, jenže dřív, než jsem stačila cokoliv udělat, seběhla se tam starší paní bez domova, která seděla opodál na lavičce, a skočila za ní do vody. Statečně Terezku vytáhla ven. Byla jsem jí tak vděčná, že jsem ani nevěděla, jak jí správně poděkovat.
Nakonec jsem ji přesvědčila, ať jde s námi domů. Tam se mi představila jako Božena. Považuju si to jako dar, navždy jí budu vděčná, že zachránila naši holčičku.
Když jsme dorazily domů na Žižkov, uvařila jsem Božence čaj a dala jí čisté oblečení, ať se zahřeje. A při tom se rozmluvila o svém životě. Představ si, všechno to začalo tím, že ji hrozně podrazila vlastní dcera. Společně kdysi koupily dva byty jeden pro Boženu, druhý pro její dceru s rodinou. Jenže dcera i s manželem zmizeli a vzali s sebou všechny peníze. Božena zůstala úplně bez prostředků, na ulici, v nouzi. Teď se živí sbíráním lahví u vytápěného výduchu v parku. Její příběh mě vzal u srdce, bylo mi jí moc líto.
Nešlo mi do hlavy, jak může dcera takhle opustit vlastní mámu. Představa, že ji nechám venku, byla pro mě naprosto nepřijatelná, a tak jsem jí nabídla, ať zůstane nějaký čas u nás. Když se večer můj Jirka vrátil z práce, všechno jsem mu řekla. Chvilku mi sice vyčítal, že jsem malou na vteřinu přehlídla, ale pak byl upřímně neuvěřitelně vděčný té paní, která ji zachránila. Taky jí nabídnul, ať zůstane, ale Božena byla skromná, nechtěla se vnucovat. Nakonec jsme jí pomohli najít práci a našli jsme jí pěkný domov pro seniory v blízkosti. Chodíme ji často navštěvovat a zdá se, že je tam spokojená.
Naše Terezka má teď vlastně novou babičku. A my jsme pořád vděční za to, že jsme aspoň takhle mohli pomoct člověku, který pro nás udělal možná to nejdůležitější v životě zachránil dítěti život. Každý den na to myslím a je mi líp, že se nám podařilo trochu napravit, co jí osud vzal.
