Během rozvodu se bohatý manžel rozhodne své manželce přenechat opuštěný statek, který se nachází uprostřed malebného českého venkova. Jenže o rok později ho něco zcela zaskočí.
Karle, víš, že tě tady nepotřebuji, že? pronese rázně Tereza. Doporučuji ti vrátit se zpátky do Prahy.
O jakém městě vlastně mluvíš? odpoví on unaveně. Byla zrazena člověkem, kterému nejvíc důvěřovala, a neměla už chuť se hádat. Začali kdysi od nuly, prodali svůj byt v činžáku a vše investovali do svého podnikání. Karel přispěl jen malou místností v paneláku, zatímco Tereza zařídila úspěch svým důvtipem a odhodláním. Žili skromně, stěhovali se z podnájmu do podnájmu, ale nakonec získali pevné zázemí.
Časem se však Karel začal chovat jako skutečný pán domu. Prohnaně převedl veškerý majetek na své jméno, aby si byl jistý, že po rozvodu Tereze nic nezbude. Když už měl vše pod kontrolou, podal žádost o rozvod.
Přijde ti to spravedlivé, Karle? zeptá se Tereza zklamaně.
Pokračuje jen pokrčením ramen s lhostejností.
Nezačínej to znovu. Už dávno ničím nepřispíváš. Všechno dělám já.
To ty jsi mi začal radit, abych si odpočinula a zaměřila se na sebe, odpoví klidně.
Karel nespokojeně povzdechne.
Už mě unavuje tohle věčné řešení. Mimochodem, pamatuješ na ten starý statek, který jsem zdědil po panu Svobodovi? Je dávno po smrti a nechal mi tu hroudu neúrodné půdy. To je přesně pro tebe. Jestli ji nechceš, nedostaneš nic.
Tereza hořce usměje. Dobře věděla, co má za lubem. Po dvanácti letech společného života si uvědomila, že žila s cizím člověkem.
Dobře. Ale chci, aby byl statek oficiálně přepsán na moje jméno.
Není problém. Aspoň ušetřím na daních, odvětí Karel ironicky.
Tereza už neřekne ani slovo. Sbalí si věci a přestěhuje se do malého penzionu. Je rozhodnutá začít znovu, ať už ji čeká ruina nebo jen zarostlé pole. Uvidí to sama, až tam dorazí. Když to nebude stát za to, vrátí se do města, nebo si najde jinou cestu, jak znovu postavit na nohy svůj život.
Do auta naloží to nejnutnější a zbytek nechá Karlovi a jeho nové přítelkyni. Pokud si myslí, že ještě někdy využije její zkušenosti a rozum, hluboce se mýlí. Novou partnerku, kterou Tereza spatřila jen párkrát, hodnotí jako namyšlenou, ne bystrou.
Karel jí předá papíry s pohrdavým úsměvem.
Hodně štěstí.
Tobě také, odpoví Tereza klidně.
Nezapomeň mi poslat fotku se slepicemi, směje se Karel.
Tereza na to nereaguje, jen zabouchne dveře auta a rozjede se pryč. Jak opouští město, slzy jí nezadržitelně kanou po tvářích. Netuší, jak dlouho plakala, když ji najednou probudí jemné zaklepání na okno.
Slečno, jste v pořádku? Já s manželem jsme si všimli, že tu už nějakou dobu stojíte, zašeptá laskavě starší paní.
Tereza se podívá na ženu a v zrcátku zahlédne autobusovou zastávku. Nuceně se usměje.
Ano, jen na mě dolehla únava.
Paní chápavě kývne.
Jedeme ze špitálu, sousedka tam leží úplně sama, nikdo za ní nejezdí. Míříte snad směrem na Tábor?
Tereza zvedne překvapeně obočí.
Do Tábora? Tam je přece ten statek?
Ano, státku se to už moc říkat nedá. Majitel zemřel, nikdo o to nepečuje. Jen pár lidí se ještě ze soucitu stará o ta zvířata.
Tereza se pousměje.
To je náhoda, právě tam také jedu. Nastupte, svezu vás.
Stařenka usedne dopředu, její manžel dozadu.
Já jsem Tereza, představí se Tereza zatímco jede.
Já Jitka Dobešová a tohle je můj muž Bohumil, odvětí paní přívětivě.
Po cestě se Tereza dozvídá spoustu informací o statku kdo krade, kdo se pořád stará o zvířata, jak to tam upadá. Když přijedou, spatří prázdná pole a téměř rozpadlou stáj, kde se toulá dvacet krav. Přesto se rozhodne zůstat a bojovat za nový začátek.
O rok později Tereza s hrdostí sleduje, jak po jejích zelených loukách spokojeně pase osmdesát krav. Ze zchátralého statku vybudovala prosperující podnik. Nebylo to jednoduché musela prodat šperky, aby měla na krmivo, a utratit poslední úspory. Dnes však tržby rostou, mléčné výrobky jsou vyhledávané dokonce v sousedních okresech.
Jednoho dne jí mladá dívka jménem Libuše přinese noviny s inzerátem na lednicové dodávky za výhodnou cenu. Tereza okamžitě pozná telefonní číslo patří Karlově firmě. Poťouchle požádá Libuši, ať zavolá a nabídne o 5 % vyšší cenu, ale s podmínkou, že vozidla NESMÍ vidět jiní zájemci.
Když Tereza přijede na prohlídku, potká Karla, který je úplně v šoku.
Ty to vážně kupuješ? ptá se nevěřícně.
Ano, na ten statek, který jsi mi dal. Je to teď skvělý byznys a ještě porosteme, říká klidně Tereza.
Karelovy rty nezvládnou odpovědět. Zatímco jeho svět se sype, Tereza nechává minulost za sebou.
Nakonec Tereza nachází opravdovou lásku v Honzovi, šikovném mechanikovi, který jí výrazně pomáhá vylepšit celý statek. Společně slaví křtiny své dcery, zatímco Karel může jen zpovzdálí sledovat, jak se jeho život rozpadá.
