Když mi bylo deset, táta se znovu oženil. Moje nová nevlastní matka se brzy stala těhotnou a porodila chlapce. Já jsem se rázem proměnila v neplacenou chůvu, kuchařku i uklízečku v jednom.
Rodina mi říkala jen: Hej, ty. Nosila jsem oblečení, které už mi bylo dávno malé, zatímco mladší bratr dostával každé dva dny novou hračku. Když povyrostl, přišla jsem i o svůj pokoj přestěhovali mě do obýváku a brácha dostal místo mě ložnici.
Jedinou věcí, za kterou jsem otci vděčná, bylo, že okamžitě zarazil všechno fyzické trestání ze strany nevlastní matky. Ale ponižovat mě jí nezakázal. Denně jsem poslouchala, že jsem ošklivá prý mě nikdy nikdo nebude chtít, a že jsem hloupá prý nedostanu nikdy vzdělání a skončím jako uklízečka.
Nevlastní matka mi každý den opakovala, že v domě budu trpěna jen do osmnácti, a na narozeniny mě jednoduše vyhodí na ulici.
Všechny prázdniny jsem trávívala u babičky. Ani tam jsem nebyla vítaná babička mě považovala za černou ovci rodiny. Proklínala den, kdy si její syn vzal mou matku, a radovala se, že maminka odešla.
Často jsem přemýšlela, proč mě neposlali do dětského domova.
Šest měsíců před osmnáctými narozeninami jsem zaslechla rozhovor mezi tátou a nevlastní matkou. Najednou mi všechno došlo. Nevlastní matka tvrdila, že s převodem bytu nikdy nebudu souhlasit, táta ji ale ujišťoval, že mě přesvědčí, abych byt převedla na ně, a že se nemá čeho bát.
To se mýlil. Tentokrát se nevlastní matka opravdu měla čeho obávat. Přestala jsem vnímat jejich posměšky i žertíky mladšího bratra.
Dřív jsem se bála plnoletosti, teď jsem ji však vyhlížela s napětím.
Slavnostní oslavy se účastnila celá rodina: táta, nevlastní matka, babička a rodiče nevlastní matky.
Poprvé po osmi letech jsem měla vlastní narozeninový čaj s dortem. Po oslavě mi oznámili, ať se připravím k odchodu. Zeptala jsem se kam. Babička mi vážně odpověděla:
Už jsi dospělá. Od dneška jsi zodpovědná za své činy. Dnes je také den, kdy máš poděkovat své rodině za péči. Jdeš s tátou k notáři a převedeš byt na ně. Byt jsi zdědila po mamince, to ale nebyl původní záměr. Slíbila, že sepíše závěť pro mého syna. Dnes splníš svou povinnost, připrav se.
Jejich tváře byly tak vážné, že jsem měla co dělat, abych se nerozesmála.
Dobře, babi. Poděkuji své rodině za vše, co pro mě udělala. Jako poděkování je nevyhodím hned, ale dám jim týden na zabalení věcí. Čas vypršel.
A nastalo peklo. Vysmívali se mi, nevlastní matka vykřikovala, že vychovala hada, táta mi vlepil pěstí, rodiče nevlastní matky prohlašovali, že ji varovali před nevděčností cizích dětí. Babička práskla dveřmi a odešla.
Odstěhovali se. Odešli k babičce.
O pár dní později přišel táta. Podal mi papír, řekl, že když jsem jim byt nedala, musím splatit dluh, a odešel.
Našla jsem seznam:
Jídlo 324 000 Kč
Oblečení 54 000 Kč
Školní potřeby 14 000 Kč
Hygienické potřeby 2 660 Kč
Elektrospotřebiče 4 620 Kč
Obecní příspěvek na bydlení 64 800 Kč
Celkem: 464 080 Kč
A co povinnost rodičů živit své nezletilé děti? Tátovi to evidentně bylo jedno.
Sehnala jsem práci a posledních šest měsíců mu dávám třetinu svého platu každý měsíc na splacení této pohledávky.
Bude mi trvat asi sedm nebo osm let, než ji splatím. A pak budu opravdu volná.
