Malvína byla sirotek a vyrůstala v dětském domově v Brně. Když jí bylo pouhých osmnáct let, vdala se. Netušila, co znamená být manželkou a žít ve vlastní rodině, vždyť neměla ani přítelkyně, které by byly vdané. Jakmile vkročila do bytu svého muže, hltala každou informaci o tom, jak by měla vypadat vzorová manželka. Hlavním zdrojem jejích rad byla tchyně.
Malvína slyšela od lidí časté vyprávění o tom, jak se tchyně dokážou chovat zle, ale stále doufala, že jí její tchyně bude vlastně mamou, kterou nikdy neměla, a bude jí přát jen dobro. Skutečně, v tom měla trošku pravdu, protože tchyně jí nepřála nic zlého, ale nějak se věci vyvinuly… Tchyně s radostí začala Malvínu zasvěcovat do pravidel rodinného života a mezi mnoha radami řekla i toto: Když muž zahýbá, vina je vždy na ženě.
Proč? Malvína žila v přesvědčení, že ten, kdo se rozhodne podvádět, je vinen. Realita však byla podle tchyně jiná. Za nevěru muže vždy může žena snad proto, že zanedbala svůj vzhled a přestala být svému muži přitažlivá. Tchyně Malvínu poučila, že i ve stáří by měla mít štíhlý pas, takže si to Malvína poznamenala do svého sešitu nepřibírej! a zapsala se do fitness klubu.
Malvína byla drobná a elegantní, ale ze strachu před tloustnutím začala hubnout ještě víc. Tchyně při dalším setkání přidala další poučku: Ve správné rodině musí oba pracovat.
Malvína proti tomu nic nenamítala, protože toužila po práci sama. Byla ochotná přijmout cokoliv. Když se zeptala, jak funguje práce během mateřské, tchyně odvětila: Mateřská dovolená je čistě tvoje starost a každý si ji musí vyřešit sám!
Malvína si tuto moudrost nezapsala, ale když za pár let opravdu nastoupila na mateřskou, začala pracovat na poloviční úvazek a vypomáhala jako chůva. Byla šťastná, ale tchyně a manžel si začali stěžovat, že vydělává málo korun.
Rozhodla se, že to ani není problém, když si za výdělek občas dopřeje kadeřníka, ale přišla další rada: Během mateřské nemusíš být upravená! Až se vrátíš do práce, můžeš se česat a líčit, ale zatím musíš šetřit každou korunu!
Malvína pak dávala všechny své peníze muži. Jedna tchynina věta provázela všechny jejich společné roky: Správná manželka zvládne domácnost sama.
A tak Malvína opravdu dělala vše sama. Usínala z únavy, ale nikdy si nestěžovala celou domácnost zvládala sama. Omdlévání se pro ni stalo každodenní událostí. Často, když odevzdala poslední dítě na spaní v devět večer, šla ještě uklízet a vařit na další den. Manžel už měl za sebou desátý spánek vždyť vydělával peníze a byl unavený.
To, že Malvína skončila v nemocnici, nebylo překvapení. Neměla kdy poslouchat signály svého těla a nevšimla si začínající nemoci. V nemocnici strávila více než dva týdny a za celou dobu ji manžel ani tchyně nenavštívili. Malvína měla štěstí, že u sebe měla telefon; zavolala kamarádce, ta jí donesla vše potřebné. Jakmile byla propuštěna, podala ihned žádost o rozvod.
